Domácí chleba voní jinak než ten z obchodu. Není to klišé – je to chemie. Kmín, čerstvě upečená kůrka a vláčná střída jsou věci, které žádné balené pečivo nedokáže napodobit. Tento recept nepotřebuje pekárnu ani robota, vystačíte si s miskou, lžící a troubou. Tajemství křupavé kůrky přitom tkví v jednom triku: péct v předehřátém hrnci nebo zapékací míse s pokličkou.

Kynutý závin s ořechovou nádivkou patří k těm receptům, které vypadají slavnostněji, než kolik s nimi je práce. Těsto z půl hladké a půl polohrubé mouky se dobře válí, nelepí se jako divé a ořechová náplň s rumem udělá přesně to, co od ní čekáte.

U kynutých nadýchaných koláčků stačí pár základních surovin, trocha trpělivosti při kynutí a trouba rozehřátá na 175 stupňů. Z jedné dávky těsta vyjde 15 až 17 koláčků – a pokud máte doma větší rodinu nebo plánujete návštěvu, vsadím se, že ani jeden nezůstane do druhého dne.

Když chci upéct něco slavnostnějšího ke kávě, ale nechce se mi do složitých krémových zákusků, vytáhnu formičky na trubičky a zadělám šlehačkové těsto. Tyhle trubičky ze šlehačkového těsta jsou krásně křehké, dobře se s nimi pracuje a díky bílkovému sněhu působí svátečně, i když suroviny nejsou nijak přehnané. Odlišuje je právě těsto se smetanou ke šlehání a sníh šlehaný nad párou, který drží tvar a zůstává pěkně lesklý.

Angrešt není ovoce, které by na vás v obchodě mrkalo z každého rohu, a možná i proto z něj bývá koláč o něco vzácnější. Tento kynutý plechový klasik je jednoduchý, dělá se z řidšího těsta a nejvíc mu sluší trochu nakyslé ovoce, rozinky namočené v rumu a poctivá drobenka.

Palačinky patří k těm pokrmům, které umí potěšit v kteroukoli denní dobu – ke snídani, jako dezert i jako rychlá večeře. Tento recept vychází ze šesti vajec, litru mléka a 550 g mouky, takže zásoby vystačí na pořádnou várku. Výsledek jsou tenké, vláčné placky, které se skvěle hodí k domácí třešňové nebo ostružinové marmeládě i k čokoládě.

Štrúdl je u nás doma podzimní rituál. Jakmile se jablka začnou hrnout ze zahrady, vytáhnu mísici a pustím se do křehkého těsta, které voní citronovou kůrou a vanilkou. Výsledek zmizí ještě teplý.

Když chci udělat řízky trochu jinak než obvykle, sáhnu po bílém jogurtu a nechám maso přes noc odležet. K tomu připravím slovenský bramborový salát bez majonézy z teplých brambor, červené cibule, petrželky a horkého sladkokyselého nálevu. Je to poctivý domácí oběd, který není složitý, a právě kontrast křupavého řízku a lehčího salátu u nás doma funguje nejlépe.

Když se doma objeví miska borůvek a venku je na velké pečení moc horko, přichází u nás na řadu právě tvarohová buchta s borůvkami. Je rychlá, vystačí si s pár obyčejnými surovinami a díky vanilkovému pudinku v náplni drží tvar, ale zůstává hezky jemná. Přesně ten typ moučníku, který se hodí ke kávě, na plech pro rodinu i na víkend na chalupu.

Když potřebuji rychlou večeři z běžných surovin, často sáhnu právě po zelňácích. Jsou levné, syté a díky kysanému zelí mají výraznou chuť, kterou doma nic složitě nedoháním. U nás se nejčastěji dělají na pánvi se sádlem a občas do těsta přidám i párek, aby byly ještě vydatnější.

Skvělá volba pro dny, kdy se doma sejde pár cuket a člověk nechce stát půl odpoledne u plotny. Cuketa v česnekovém těstíčku je u nás oblíbená hlavně v létě, protože je rychlá, sytá a vystačí si s obyčejnými surovinami. Rozdíl dělá krátké osolení předem a hustší těstíčko s česnekem, díky kterému zůstane povrch hezky zlatavý a uvnitř je cuketa měkká.

Když doma dozrávají broskve nebo zůstanou v míse měkčí kousky, které už nikdo nechce jíst jen tak, přichází u nás na řadu broskvový koláč s drobenkou. Mám ho ráda pro vláčné kefírové těsto, šťavnaté ovoce a máslovou drobenku navrchu. Je to přesně ten moučník, který se hodí ke kávě, na plech pro rodinu a často zmizí ještě vlažný.