Když potřebuji upéct něco vděčného ke kávě i na svačinu dětem, sáhnu právě po tomto hrnkovém koláči s jablky a tvarohem. Je z obyčejných surovin, těsto je hotové za pár minut a díky vrstvě tvarohu a nastrouhaným jablkům zůstává koláč krásně vláčný i druhý den. U nás doma ho dělám nejčastěji na klasický plech a skořice v jablkách je přesně ta vůně, kvůli které se v kuchyni hned někdo objeví.

Borůvkový kynutý koláč s tvarohem je přesně ten plechový klasik, který vypadá obyčejně, ale u stolu má vždycky úspěch. Důležité je neudělat z něj vysokou buchtu – funguje nejlépe s tenčí vrstvou těsta, pořádnou dávkou borůvek a drobenkou, která se nepřipálí dřív, než se dopeče spodek.

Nedělní odpoledne si u nás o něco sladkého ke kávě vyloženě říká a tenhle kynutý koláč mnoha chutí na to sedí přesně. Dělám ho z vláčnějšího těsta, které po zadělání hned roztáhnu na plech, takže se člověk nezdržuje dlouhým čekáním. Na jednom koláči se potká tvaroh, mák, povidla i pár zbylých meruněk, a právě to z něj dělá vděčný domácí moučník, kde je každý kousek trochu jiný.

Když potřebuji oběd, na kterém si pochutná celá rodina a přitom u sporáku nestojím půl dne, sahám po cikánských řízečcích z kuřecího masa. Jsou šťavnaté, hezky kořeněné, díky vejcím a solamylu drží pohromadě a s poctivou bramborovou kaší a smaženou cibulkou je to přesně ten typ jídla, po kterém bývá doma ticho.

Kynuté knedlíky umí člověka pěkně naštvat. V hrnci vypadají nadějně, pak zvednete poklici a část várky se sesype sama do sebe. Nejčastěji za tím bývá překynuté těsto, vzduchové kapsy kolem ovoce, špatně trefený čas vaření nebo to, že pára po vytažení nemá kudy ven.

Svíčková na smetaně patří k nejoblíbenějším českým nedělním jídlům – a pokud ji připravíte z hovězí kližky, získáte maso tak měkké, že ho ani nakrájet nešlo. Kližka je totiž pro dlouhé dušení jako stvořená: tuk a pojivové tkáně se během vaření rozpadají a maso doslova splývá v omáčce. Přidejte poctivý základ z kořenové zeleniny, smetanu a kousek másla na závěr.

Když potřebuji uvařit oběd, který zasytí celou rodinu a přitom u něj nestojím půl dne, často vyhrávají právě kuřecí placičky s bramborovou kaší. Jsou šťavnaté díky nakrájenému masu, strouhanému sýru a krátkému odležení v lednici, a s jemnou kaší tvoří takovou domácí klasiku, ke které se člověk rád vrací.

Když jsem je dělala poprvé, bylo to čistě z lenosti – na napichování masa a zeleniny na špejle jsem zkrátka neměla náladu. Z rozlítaných kuřecích špízů na plechu se ale doma rychle stala jistota, protože jsou šťavnatější, upečou se najednou a díky kuřecím vykostěným stehnům, cibuli a kousku bůčku mají skvělou chuť i bez složité práce.

Tvaroh není jen náplň do palačinek nebo základ cheesecaku. Z tvrdého tvarohu se dá vyrobit domácí sýr, který chutí připomíná staré hospodářské recepty a ke krajíci chleba s máslem nemá konkurenci. Příprava není složitá, ale vyžaduje trochu plánování dopředu – tvaroh potřebuje pár dní, aby se proměnil v něco opravdu výjimečného. Celý postup si teď projdeme krok za krokem.

Dnes jsem k obědu vařila jídlo, které už dělávala moje babička a říkala mu kucmoch nebo škubánky. Je to obyčejné, levné a syté jídlo z brambor, hrubé mouky, máku a másla, které má ale jednu velkou výhodu: když se udělá správně, je měkké, jemné a doma po něm nezůstane ani kousek.

Řezy Jadran patří mezi ty moučníky, které vypadají složitě, ale ve skutečnosti se skládají z několika jednoduchých vrstev. Piškotový korpus, hutný krém z pražených lískových oříšků a nadýchaná šlehačka navrchu – to je kombinace, která funguje spolehlivě při každé příležitosti. Recept vychází z klasické verze obohacené o domácí oříškový krém a čerstvě pražených oříšků.

Když mi v lednici zůstanou brambory od včerejška, bývá o večeři skoro rozhodnuto. Tyhle bramborové placičky dělám z jemně nastrouhaných vařených brambor, trochy hladké mouky a soli, peču je na suché pánvi a ještě horké mažu máslem. Jsou levné, syté a voní po staré domácí kuchyni.