Když chci uvařit něco, co na talíři vypadá svátečně, ale v kuchyni mě to nesemele, dělám právě tyto kuřecí rolky. Jedna část je klasická se šunkou a eidamem, druhá výraznější s nivou a herkulesem, a k tomu dávám jemnou bramborovou kaši z horkého mléka a másla. Velké plus je, že stejný postup funguje i na vepřové maso, takže si doma snadno uděláte dvě oblíbené varianty najednou.

V lahůdkářství jsem si ho dřív občas koupila k večeři s rohlíkem, ale doma mi pořád chyběla ta stará známá chuť, jakou si pamatuji z dětství. Dnes jsem zkusila pochoutkový salát podle starých receptur a přesně tohle je ono: poctivý, s nakrájeným šunkovým salámem, okurkami na nudličky a jemně dochucenou majonézou. Nejlepší na tom je, že je hotový za chvilku a po odležení v lednici chutná ještě líp.

Když se u nás doma vrátíme z lesa s pěknými masáky, dlouho nevymýšlím, co s nimi. Nejčastěji skončí na pánvi s máslem a kmínem a pak putují na křupavý toust, protože je to rychlá, voňavá a překvapivě sytá večeře. Právě jednoduché opečení růžovek nechá vyniknout jejich chuť a člověk kvůli tomu nemusí stát hodinu u sporáku.

Stará bramborová omáčka stojí na několika běžných surovinách. Brambory, cibule, koření, záklechtka a nakonec zakysaná smetana.

Když chci uvařit poctivý nedělní oběd, který provoní celý byt a udělá radost všem u stolu, často skončím právě u hovězího na houbách s karlovarským knedlíkem. Na tomhle jídle mám ráda, že není přehnaně složité, jen potřebuje svůj čas, a odměnou je měkké maso, jemná houbová omáčka a nadýchaný knedlík z rohlíků, vajec a petrželky.

Dýňový kompot patří přesně k těm věcem, které doma buď všichni milují, nebo se jim roky vyhýbali. U nás vyhrála stará klasika bez ananasové příchuti – jen poctivá dýně, cukr, skořice, hřebíček a trocha citronu. Právě díky namočení do octové vody a krátkému povaření zůstávají kostičky pevné, hezky zesklovatí a ve sklenici chutnají tak, jak si je pamatuji z domácí spíže.

Česká studená kuchyně přežila první republiku, socialismus i porevoluční nadšení ze zahraničních gastronomií. Chlebíčky, pomazánky, aspiky a nakládané speciality si drží své místo na každé oslavě i hospodském pultu. Ale znáte je opravdu tak dobře, jak si myslíte?

Když se doma pečou buchty, pozná to každý už ode dveří. Dělám je hlavně o víkendu, když chci něco poctivého ke kávě i ke snídani na druhý den, a tenhle recept mám ráda kvůli jemnému těstu s citronovou kůrou a žloutky. Díky správnému poměru mléka, tuku a droždí vyjdou buchty opravdu jako peříčko a hezky se od sebe odtrhují.

Když se doma chystá pajšl, je to u nás vždycky spíš víkendová záležitost než rychlá večeře po práci. Vepřové vnitřnosti na smetaně dělám z plíček, srdce a malého kousku jater, vařených s kořenovou zeleninou a kořením, a právě to dává omáčce její plnou, starosvětskou chuť. Je to poctivé jídlo, které chce trochu času, ale odmění se talířem, na který se nezapomíná.

Když se doma sejde víc zelí, pár paprik, mrkev a cibule, bývá u mě o víkendu jasno. Nakrouhám zeleninu, připravím sladkokyselý nálev a udělám poctivou zeleninovou čalamádu do sklenic. Je praktická, barevná, vydrží dlouho a mám ráda, že se hodí skoro ke všemu – k masu, k bramborám i jen tak na chleba.

Tarator si pamatuji z dovolených na Balkáně jako jednu z mála polévek, kterou člověk v létě nechce odmítnout. Je studený, hotový bez vaření a funguje přesně tak, jak má: osvěží, zasytí a nezahltí kuchyň dalším horkem.

Banica je jedním z nejoblíbenějších pokrmů bulharské kuchyně – křupavý slaný koláč z tenkého filo těsta plněný balkánským sýrem, vejci a bílým jogurtem. V Bulharsku ji servírují ke snídani s ajranem nebo bozou, ale jako lehká večeře se zeleninovým salátem funguje stejně dobře. Recept je překvapivě nenáročný a výsledek mluví za sebe.