Vepřová žebra z jednoho pekáče jsou přesně ten typ jídla, které vypadá nenápadně, ale u stolu způsobí mlaskání a příjemné ticho, kdy všichni jen jedí a nikdo nemluví. Tajemstvím je marináda, dijonská hořčice a pomalé pečení na 115 stupňů po celé čtyři hodiny.

Ovocné pláty jsou zdravé mlsání, které připravíte doma ze sušičky nebo trouby. Červený rybíz, lesní plody, rakytník a dva přezrálé banány – rozmixujete, natřete na plato a sušíte. Výsledek je překvapivě intenzivní, přirozeně sladký a vydrží týdny.

Tiramisu v lehčí verzi z tvarohu a proteinového pudinku – nepečený dezert, který připravíte za čtvrt hodiny a pak už jen čekáte, až přes noc ztuhne v ledničce.

Po návratu z lesa bývá košík plný a místa málo, zvlášť když doma není sušička. Právě tehdy sahám po troubě, protože sušení hub v ní funguje překvapivě dobře, když se hlídá nízká teplota, tenké plátky a pootevřená dvířka. Je to jednoduchý způsob, jak si schovat vůni lesa na zimu do polévky, omáčky i pod maso.

K létu u nás doma patří chvíle, kdy je cuket najednou víc než nápadů, co s nimi. V tu chvíli přichází na řadu smažená cuketa v trojobalu – obyčejné jídlo, které je levné, rychlé a překvapivě vděčné. Nejvíc se mi osvědčilo cuketu předem dobře osolit a nechat vypotit, protože právě to rozhodne o tom, jestli bude obal hezky držet a výsledek bude křupat.

Když jsem tenhle talíř viděla poprvé, upřímně jsem na něj koukala dost nedůvěřivě. Řízek v trojobalu, houskový knedlík a kysané zelí totiž zní jako kombinace, která se potkala omylem. Jenže právě v Podkrkonoší jde o známou místní klasiku a doma jsme si ji oblíbili hlavně jako poctivý víkendový oběd, který zasytí a přitom není složitý na přípravu.

Když v mrazáku zbydou poslední houby z loňska a ve spíži čeká sáček sušených, bývá u nás o obědě rozhodnuto. Právě tahle houbová omáčka s houskovým knedlíkem je poctivá, sytá a přitom vůbec není vázaná jen na sezónu. Díky spojení mražených a sušených hub má plnější chuť a s kapkou smetany je přesně taková, jakou si doma dáváme nejraději.

Svatební koláčky miluju, ale přiznám se – nikdy jsem neměla nervy na tvarování pěti desítek miniaturních kuliček. Tenhle recept na kynutý řez s povidly, tvarohem a křupavou drobenkou je odpověď na všechny moje výmluvy.

Chleba je jedna z nejstarších potravin na světě a přitom jeho domácí příprava stále mnohé odrazuje. Jenže tohle je jiný příběh. Tři suroviny, jeden hrnek jako odměrka a žádné vážení – tak jednoduše vznikne bochník, který voní celým bytem.

Když se mi doma sejde víc jablek, než stihneme sníst jen tak, sahám po obrácené jablečné roládě. Je rychlá, vystačí si s několika obyčejnými surovinami a díky vrstvě nastrouhaných jablek zůstává pěkně vláčná. Nejvíc se mi na ní líbí to, že se těsto lije rovnou na jablka a po upečení se celý plát hned obrací a stáčí ještě za tepla.

Když potřebuji na víkend upéct něco slavnostnějšího, ale nechci stát půl dne u trouby, sahám právě po tomto letním koláči s krémem, ovocem a želé. Má jemný korpus z vyšlehaných bílků, poctivý vanilkový krém a nahoře ovoce, které si můžu přizpůsobit podle sezóny i podle toho, co zrovna čeká v lednici.

Sekaná patří mezi ty recepty, které se dědí z generace na generaci – a právem. Správně připravená je šťavnatá, voňavá a zasytí celou rodinu. Klíčem k úspěchu je správný poměr surovin, trocha hořčice a trpělivost při pečení. Podávaná s bramborovou kaší je to klasika, které se prostě nedá odolat.