U nás doma se každé léto opakuje stejná věta: nechceš cuketu? A právě tehdy přichází na řadu tahle vláčná buchta z cukety s kakaem, která je na přípravu snadná, vyjde na velký plech a cuketa v ní skoro není poznat. Kouzlo je v tom, že se nastrouhaná cuketa nechá pustit vodu a pak se opravdu dobře vymačká.

Když po obědě zůstane pečené maso, trochu zelí, pár knedlíků a v pekáči výpek, u nás doma je jasno. Přijde na řadu čmochyáda – obyčejná, teplá a poctivá večeře ze zbytků, která se jen promíchá a zapeče v jednom pekáči. Právě výpek a spojení masa se zelím dělají z téhle skromné směsi jídlo, na které se druhý den těšíme skoro víc než na původní oběd.

Tenhle koláč je přesně ten typ plechové klasiky, který vypadá pracněji, než ve skutečnosti je. Křehké těsto, poctivý tvaroh a ostružiny, které udělají trochu nepořádku na jazyku i na talíři, ale to k létu patří.

Štrůdl je přesně ten recept, který vypadá obyčejně, dokud ho neuděláte z poctivého těsta a nenakrájíte ještě vlažný na plechu. Tohle je verze s máslem, octem a krátkým odpočinkem v lednici, ze které jsou rovnou čtyři šišky.

Lečo nemusí být jen sklenička ze spíže. Tohle je poctivá verze s oloupanými špekáčky, paprikami al dente a zvlášť usmaženými vajíčky na másle – a podává se s čerstvým chlebem.

Vánočka patří k těm pečivům, která spoustě lidí nahánějí respekt – těsto z droždí, pletení, kynutí. Přitom s dobrým receptem a trochou trpělivosti ji zvládnete i napoprvé. Tento recept pracuje s kombinací hladké a polohrubé mouky, čerstvými kvasnicemi a domácími žloutky, které dají těstu krásně zlatavou barvu. Výsledek? Vánočka voňavá, vláčná a taková, jakou si pamatujete od babičky.

Štrůdl s makovou náplní a višněmi patří k těm dezertům, které vypadají nenápadně, ale u stolu se po nich zapráší dřív, než stihnete nakrájet druhý kousek. Těsto z celozrnné špaldové a pohankové mouky mu dává zemitou chuť a náplň z mletého máku zalitého horkým sójovým mlékem s medem a třtinovým cukrem je přesně ta hustá, voňavá vrstva, kvůli které se ke štrůdlu znovu a znovu vrátím.

Fazolový guláš patří mezi ta jídla, která se hodí ve chvíli, kdy chci uvařit něco poctivého z obyčejných surovin a mít vystaráno i na druhý den. U nás doma ho dělám s pikantní klobásou, trochou rajského protlaku a vodou z uvařených fazolí, díky které má plnější chuť i hezkou barvu.

Vypadá trochu nenápadně, ale jakmile se rozkrojí, ukáže se jeho největší přednost. Medovník s červenou řepou bývá krásně vláčný, nevysušuje se a díky karobové polevě má jemnější, kulatější chuť než klasická kakaová buchta. Dělám ho na plech, když chci upéct něco sytého ke kávě i na svačinu, a právě nastrouhaná řepa je ten detail, který z obyčejného moučníku udělá rodinnou jistotu.

Když si upečete vlastní piškot a jablka jen krátce podusíte s pudinkem, dostanete poctivý moučník, který není přecpaný krémem a chutná opravdu po ovoci.

Koblihy patří mezi ty dezerty, které se nedají ničím nahradit. Nadýchané kynuté těsto, zlatavá kůrčička ze smažení a uvnitř hustý vanilkový krém – to je kombinace, která funguje pokaždé. Recept vychází z klasického postupu s čerstvým droždím a třemi žloutky v těstě, díky nimž jsou koblihy vláčné i druhý den.

Jahodové řezy s kakaovým piškotovým korpusem, tvarohovým krémem z mascarpone a čerstvými jahodami přelitými červeným želé. Letní dezert, který se připravuje překvapivě rychle a chutná jako od cukráře.