Skvělá volba pro dny, kdy je potřeba uvařit něco sytého z obyčejných surovin a bez zbytečného utrácení. Mléčnou fazolovou polévku dělám hlavně tehdy, když chci teplou večeři do jedné hrnce, která zasytí celou rodinu. Díky barevným fazolím, bramborám a sójovému mléku je jemná, krémová a přitom pořád taková ta poctivá domácí.

V lednici mívám mascarpone docela často a právě z něj vznikají tyhle nepečené tiramisu kuličky, když chci něco sladkého bez trouby a bez zbytečného chystání. Jsou jemné, voňavé po espressu, obalené v kakau a stačí pár běžných surovin. Nejvíc mi na nich vyhovuje, že se směs připraví dopředu a druhý den už jen tvaruji malé kousky ke kávě.

Když potřebuji k pečenému masu nebo karbanátkům rychlou a levnou přílohu, často skončím právě u rajčatového zelí. Dělám ho z obyčejného hlávkového zelí, rajčatového protlaku a cibule, takže není potřeba nic složitého shánět. Má příjemně sladkokyselou chuť, hezkou barvu a díky mouce bez bílé klasiky se dá udělat i o něco lehčí.

Když se doma pečou buchty, pozná to každý už ode dveří. Dělám je hlavně o víkendu, když chci něco poctivého ke kávě i ke snídani na druhý den, a tenhle recept mám ráda kvůli jemnému těstu s citronovou kůrou a žloutky. Díky správnému poměru mléka, tuku a droždí vyjdou buchty opravdu jako peříčko a hezky se od sebe odtrhují.

Když se doma chystá pajšl, je to u nás vždycky spíš víkendová záležitost než rychlá večeře po práci. Vepřové vnitřnosti na smetaně dělám z plíček, srdce a malého kousku jater, vařených s kořenovou zeleninou a kořením, a právě to dává omáčce její plnou, starosvětskou chuť. Je to poctivé jídlo, které chce trochu času, ale odmění se talířem, na který se nezapomíná.

Vitacit je pro mě chuť dětství a přesně proto se k těmto řezům ráda vracím. Citronové vitacitové řezy dělám, když chci něco svěžího, nenáročného a přitom efektního na plech – měkký korpus, jemný smetanový krém a nahoře jednoduché želé z citronového Vitacitu udělají svoje. Nejlepší na nich je, že vypadají slavnostně, ale doma je zvládnu bez složitostí.

BeBe střecha je nepečený dezert z kakaových a světlých sušenek, tvarohového krému s máslem a rumem, plněný banánem a přelitý čokoládovou polevou. Po přenocování v lednici sušenky krásně zvláční a po nakrájení vznikne efektní trojúhelník s mozaikou uvnitř.

Když se doma sejde víc zelí, pár paprik, mrkev a cibule, bývá u mě o víkendu jasno. Nakrouhám zeleninu, připravím sladkokyselý nálev a udělám poctivou zeleninovou čalamádu do sklenic. Je praktická, barevná, vydrží dlouho a mám ráda, že se hodí skoro ke všemu – k masu, k bramborám i jen tak na chleba.

Když potřebuji rychlé cukroví bez trouby, sahám po Mila sušenkách skoro automaticky. Tyhle nepečené kuličky jsou hotové za chvilku, vystačí z pár běžných surovin a díky piškotům, ořechům a rumu mají příjemně plnou chuť, která se po odležení ještě zlepší.

Půlka cukety v lednici, pár brambor a trocha šunky – a najednou máte základ pro vydatný slaný dort, který překvapí i ty, kdo nečekali nic extra. Cuketa je přitom mnohem víc než jen výplň: jde o zeleninu plnou vody, vitamínů a vlákniny, která náplni dodá objem bez zbytečných kalorií.

Zasněžené rybízové řezy jsou přesně ten moučník, který na plechu vypadá slavnostněji, než kolik s ním ve skutečnosti je práce. Máslový korpus, sněhová pěna a rybíz, který to celé vytáhne z přeslazené nudy.

Tarator si pamatuji z dovolených na Balkáně jako jednu z mála polévek, kterou člověk v létě nechce odmítnout. Je studený, hotový bez vaření a funguje přesně tak, jak má: osvěží, zasytí a nezahltí kuchyň dalším horkem.