Guláš z kližky s Karlovarským knedlíkem je přesně ten typ jídla, u kterého se nevyplácí nic uspěchat. Maso potřebuje čas, cibule odvede půl práce za vás a mouku tentokrát klidně nechte ve skříňce. Za mě je to jedna z nejpoctivějších českých klasik.

Když má člověk chuť na bramborák, obvykle ho nadšení přejde ve chvíli, kdy si představí struhadlo, pánev a nekonečné otáčení placek. Bramborák na plechu tento problém řeší docela po selsku: těsto uděláte klasicky ze syrových brambor, rozprostřete ho na plech a trouba odvede práci za vás. Chuť česneku, majoránky a poctivých brambor zůstává, jen kuchyň nevypadá jako po smažícím maratonu.

Když chci uvařit oběd, po kterém je doma ticho a slyšet je jen cinkání příborů, přijdou na řadu vepřové výpečky se zelím a bramborovým knedlíkem. Je to poctivé české jídlo, které potřebuje hlavně trochu času, ale jinak není nijak složité. U mě vyhrává kombinace plece a krkovice, pomalé pečení s cibulí a česnekem a knedlíky z vychladlých brambor vařených ve slupce.

Letní zelenina je teď na trhu doslova na každém rohu a bylo by škoda ji nevyužít naplno. Tento recept spojuje šťavnaté masové kuličky, voňavou zeleninu a zlatavý sýr – a všechno se to peče pohromadě v jednom pekáči. Žádné přelévání mezi hrnci, žádné hlídání čtyř hořáků najednou. Výsledek je vydatný, barevný a překvapivě variabilní – pokaždé trochu jiný podle toho, co zrovna máte doma.

Hříbková polévka je u nás doma klasikou, když je sezóna. Tenhle recept vznikl postupným vylaďováním a dnes ho vařím téměř zpaměti – s kmínem, novým kořením, bobkovým listem a domácím houbovým kořením.

Štajryš je staročeský pokrm ze západních a jižních Čech, který spojuje kroupy, kysané zelí, brambory a slaninu. Peče se na plechu dozlatova a voní majoránkou.

Jsou jídla, kolem kterých se zbytečně moc nemluví, protože mluví sama za sebe. Dědova papriková sekaná, k tomu hlávkové zelí na valašský způsob a nové brambory, je přesně ten případ: poctivý oběd z obyčejných surovin, který stojí hlavně na dobrém dochucení, šťávě z pekáče a správně udělaném zelí.

Na valašský kontrabáš si vždycky vzpomenu ve chvíli, kdy chci uvařit něco poctivého, sytého a bez zbytečné parády. Brambory, pohanka, cibule, česnek a kousek uzeného udělají dohromady jídlo, které krásně voní po majoránce, je levné a v zapékací míse se skoro udělá samo.

Jsou jídla, která si člověk nedává každý týden, ale když na ně přijde chuť, není co řešit. U nás to občas platí právě pro zelenou hrachovou kaši s opečenou cibulkou a buřtem – s krajícem domácího bílého chleba je to poctivá, sytá a překvapivě prostá večeře. Kaši dělám z předem namočeného celého hrachu, který pak rozmixuji ponorným mixérem a dochutím česnekem a majoránkou.

Když zbydou houby po víkendovém sběru a na velké vaření už není chuť, přicházejí u nás na řadu houboráky bez brambor. Jsou křupavé po okrajích, uvnitř měkké, krásně česnekové a díky jednoduchému těstíčku z mouky, mléka a vajec hotové bez zbytečného zdržování. Přidávám do nich i trochu měkkého salámu, protože právě ten jim dá plnější chuť a udělá z nich poctivou večeři.

Pštrosí vejce si většina lidí spojuje s mletým masem a hořčicí. Jenže ono to funguje i s čočkovou sekanou, a překvapivě dobře. Když je čočka uvařená opravdu doměkka a houska pořádně vyždímaná, směs drží bez zbytečného povyku i bez syrového vejce.

Kapustové karbanátky patří k jídlům, která znějí o něco skromněji, než pak chutnají na talíři. Když se kapusta předem povaří, dobře vymačká a smíchá s mletým masem, cibulí, česnekem a trochou slaniny, vznikne poctivý oběd, ke kterému se bramborová kaše i okurkový salát hodí bez debat.