Medová roláda je přesně ten moučník, který vypadá slavnostněji, než kolik s ním bývá práce. Když se nepřepeče plát a nenechá se úplně bez vlhkosti, odmění se měkkým řezem, který není přeslazený a med je v něm opravdu poznat.

Kvasnicové lívanečky jsou jedním z nejstarších jídel na světě a jejich příprava vyžaduje trochu trpělivosti. Ale ta se vyplatí. Výsledek je úplně jiný než u těch rychlých z prášku do pečiva.

Vždycky jsem měla před ovocnými košíčky respekt. Vypadají tak dokonale, že jsem si říkala, jestli se do nich vůbec sama pouštět. Nakonec jsem to zkusila a výsledek mě naprosto nadchl – křehké těsto, hustý pudinkový krém a ovoce navrchu. Přesně takové, jaké znám z cukrárny.

Přiznám se, že jsem to dlouho považovala za zbytečnost. Cukr do okurkového salátu? Ale od té chvíle, co jsem to zkusila, ho tam sypu pokaždé, a rozdíl je okamžitě znát.

Když se u nás doma vaří svíčková, rajská nebo pečené maso se šťávou, bez houskového knedlíku to zkrátka není ono. Právě tenhle recept dělám ve chvíli, kdy chci poctivou českou přílohu, která je jemná, nadýchaná a přitom není zbytečně složitá. Základ stojí na kynutém těstě, vlažném mléce a starším pečivu nakrájeném na kostičky, díky kterému mají knedlíky správnou strukturu.

Když chci doma udělat něco, po čem se jen zapráší, přijdou na řadu právě langoše z jogurtového těsta. Jsou příjemně vláčné, těsto se dobře zpracovává a díky jogurtu nepůsobí po usmažení těžce. U nás nejčastěji končí na talíři s česnekem, kečupem a sýrem, ale obstojí i s tatarkou.

Opravdu stačí pár minut, jedno jablko, pár mrkví a citrón. Mrkvový salát s jablkem a citrónem dělám přesně ve chvíli, kdy chci něco svěžího, levného a známého z dětství. U nás doma se vždycky míchal i s trochou vody, díky které pustí šťávu a je krásně šťavnatý.

Když je doma miska zralých rajčat a venku teplo, dělám tenhle jednoduchý rajčatový salát skoro automaticky. Je hotový za pár minut, stačí pár běžných surovin a díky lžičce vinného octa a troše tatarky má plnější, starosvětskou chuť. Nejlepší je dobře vychlazený, kdy se všechno hezky propojí.

Když chci uvařit oběd, po kterém je doma ticho a jen cinkají příbory, dělám koprovou omáčku s hovězím masem, vajíčkem a houskovým knedlíkem. Je to poctivé české jídlo, které zasytí, ale přitom nestojí na složitých tricích. Základ u mě tvoří máslová jíška, hovězí vývar, trochu mléka a až nakonec smetana s čerstvým koprem a citronovou šťávou.

Bramborák se švestkami zní na první dobrou trochu podezřele, hlavně pokud máte bramborák spojený s česnekem a majoránkou. Jenže tady jsme úplně jinde. Je to starý pečený recept nasladko, vlastně ošizený bramborák bez koření, na který přijdou švestky a šup s ním do trouby.

Vypadá to skromně, ale na talíři to funguje až překvapivě dobře. Studentský řízek z gothaje dělám ve chvíli, kdy chci rychlou teplou večeři z obyčejných surovin, a letní bramborový salát se slaninou, cibulí a jemně kyselou zálivkou mu dodá přesně to, co potřebuje. S tatarkou je to stará dobrá kombinace, která má pořád co nabídnout.

Germknödel, neboli alpský kynutý knedlík plněný švestkovými povidly, patří k nejoblíbenějším pokrmům rakouské a bavorské kuchyně. Napařený do nadýchané hebkosti, přelitý vanilkovou omáčkou a posypaný mákem s moučkovým cukrem – to je kombinace, která funguje na lyžařských chatách stejně dobře jako doma v kuchyni. Recept je překvapivě jednoduchý, jen si žádá trochu trpělivosti při kynutí.