Když chci doma upéct něco voňavého, co se dá jíst ještě ten den, sahám po těchto perníčcích plněných povidly. Jsou hned měkké, z malé dávky jich vznikne kolem 35 kusů a nejvíc se mi osvědčilo těsto vyválené zhruba na půl centimetru až centimetr a pečení jen kolem 10 minut.

Mocca řezy si pamatuji z rodinných oslav i z plechů, které mizely rychleji než chlebíčky. Je to takový starý poctivý zákusek bez manýrů: kakaový piškot, kávový krém, zakysaná smetana navrch a trochu Granka pro pořádek. Jen má jedno pravidlo – nic neuspěchat, protože když se krém maže na teplý korpus, bývá z toho zbytečná patlanice.

Tiramisu mám ráda, ale přiznejme si, klasická miska je občas trochu rozbředlá disciplína na lžičku. Tiramisu roláda je v tomhle praktičtější kus dezertu: piškot, kávový krém, cukrářské piškoty namočené v kávě s Amarettem a navrch kakao. Vypadá svátečně, ale postup není nijak záludný, jen se nevyplatí spěchat u krému a při rolování.

Řezy Nescafé si pamatuji jako moučník, který se vytáhl na návštěvu a zmizel dřív, než se stihla uvařit káva. Jsou trochu retro, trochu sváteční a pořád fungují: kakaový korpus, kávový krém a nahoře čokoláda. Jen je potřeba neuspěchat chlazení, jinak se z hezkých řezů stane chutná, ale rozjetá hromádka.

Když je doma chuť na dort, ale nechce se mi péct, sahám po Malakovu. Je nepečený, osvěžující a postavený na obyčejných surovinách, které seženete skoro všude – piškotech, tvarohu, šlehačce a ovoci. U nás nejčastěji vyhrává verze lehce zakápnutá kávou a s jahodami, protože po noci v lednici krásně změkne a druhý den se krájí jedna radost.

Na některé recepty si člověk vzpomene přesně ve chvíli, kdy chce upéct něco obyčejného, domácího a bez zbytečného vymýšlení. Maminčiny křestné placky neboli hnětýnky dělám právě tehdy – z hladké mouky, tvarohu a tuku vznikne vláčné těsto, které se jen rozplácne, potřete bílkem, osolíte a posypete mákem. Nejlepší jsou ještě čerstvé, k polévce, ke kávě a klidně i s povidly, jak to máme doma nejradši.

Skandinávci vzali ranní kávu po svém a kravské mléko v ní dost často střídá ovesný nápoj. Dává to smysl chuťově i prakticky, hlavně pokud vám laktóza zrovna nekamarádí se žaludkem.

V lednici mívám mascarpone docela často a právě z něj vznikají tyhle nepečené tiramisu kuličky, když chci něco sladkého bez trouby a bez zbytečného chystání. Jsou jemné, voňavé po espressu, obalené v kakau a stačí pár běžných surovin. Nejvíc mi na nich vyhovuje, že se směs připraví dopředu a druhý den už jen tvaruji malé kousky ke kávě.

Když chci upéct něco, co doma připomene poutě, posvícení a plechy od babičky, sahám po těchto nekynutých koláčcích. Jsou hotové bez zdlouhavého čekání, těsto se s nimi dobře tvaruje a díky máslu, sádlu a tvarohové náplni zůstávají hezky měkké i druhý den.

Domácí cukrářské piškoty jsou překvapivě snadné – stačí vejce, cukr a mouka. Recept na dva plechy nadýchaných piškotů, které se hodí do tiramisu i jako samostatná sladkost.

Na plechu vypadají nenápadně, ale stačí je jednou vytáhnout z trouby a doma je hned rušno. Tyto smetanové řezy s kokosem, které hodně lidí zná jako Rafaelo, dělám hlavně tehdy, když chci nenáročný moučník bez vážení a se spolehlivým výsledkem. Kouzlo je v hrnkovém těstě a v tom, že se ještě horký korpus hned po upečení přelévá smetanou ke šlehání.

Když je venku teplo a mně se nechce zapínat trouba, sahám po dezertech do skleničky. Tenhle tvarohovo-kávový krém se šlehačkou mám ráda pro jeho rychlou přípravu, jemnou chuť a to, že si vystačí s pár běžnými surovinami. Kouzlo je v našlehané kávové vodě s cukrem, která krému dodá lehkost i příjemnou kávovou vůni.