Když potřebuji oběd, na kterém si pochutná celá rodina a přitom u sporáku nestojím půl dne, sahám po cikánských řízečcích z kuřecího masa. Jsou šťavnaté, hezky kořeněné, díky vejcím a solamylu drží pohromadě a s poctivou bramborovou kaší a smaženou cibulkou je to přesně ten typ jídla, po kterém bývá doma ticho.

Kynuté knedlíky umí člověka pěkně naštvat. V hrnci vypadají nadějně, pak zvednete poklici a část várky se sesype sama do sebe. Nejčastěji za tím bývá překynuté těsto, vzduchové kapsy kolem ovoce, špatně trefený čas vaření nebo to, že pára po vytažení nemá kudy ven.

Svíčková na smetaně patří k nejoblíbenějším českým nedělním jídlům – a pokud ji připravíte z hovězí kližky, získáte maso tak měkké, že ho ani nakrájet nešlo. Kližka je totiž pro dlouhé dušení jako stvořená: tuk a pojivové tkáně se během vaření rozpadají a maso doslova splývá v omáčce. Přidejte poctivý základ z kořenové zeleniny, smetanu a kousek másla na závěr.

Když potřebuji uvařit oběd, který zasytí celou rodinu a přitom u něj nestojím půl dne, často vyhrávají právě kuřecí placičky s bramborovou kaší. Jsou šťavnaté díky nakrájenému masu, strouhanému sýru a krátkému odležení v lednici, a s jemnou kaší tvoří takovou domácí klasiku, ke které se člověk rád vrací.

Když jsem je dělala poprvé, bylo to čistě z lenosti – na napichování masa a zeleniny na špejle jsem zkrátka neměla náladu. Z rozlítaných kuřecích špízů na plechu se ale doma rychle stala jistota, protože jsou šťavnatější, upečou se najednou a díky kuřecím vykostěným stehnům, cibuli a kousku bůčku mají skvělou chuť i bez složité práce.

Tvaroh není jen náplň do palačinek nebo základ cheesecaku. Z tvrdého tvarohu se dá vyrobit domácí sýr, který chutí připomíná staré hospodářské recepty a ke krajíci chleba s máslem nemá konkurenci. Příprava není složitá, ale vyžaduje trochu plánování dopředu – tvaroh potřebuje pár dní, aby se proměnil v něco opravdu výjimečného. Celý postup si teď projdeme krok za krokem.

Dnes jsem k obědu vařila jídlo, které už dělávala moje babička a říkala mu kucmoch nebo škubánky. Je to obyčejné, levné a syté jídlo z brambor, hrubé mouky, máku a másla, které má ale jednu velkou výhodu: když se udělá správně, je měkké, jemné a doma po něm nezůstane ani kousek.

Řezy Jadran patří mezi ty moučníky, které vypadají složitě, ale ve skutečnosti se skládají z několika jednoduchých vrstev. Piškotový korpus, hutný krém z pražených lískových oříšků a nadýchaná šlehačka navrchu – to je kombinace, která funguje spolehlivě při každé příležitosti. Recept vychází z klasické verze obohacené o domácí oříškový krém a čerstvě pražených oříšků.

Když mi v lednici zůstanou brambory od včerejška, bývá o večeři skoro rozhodnuto. Tyhle bramborové placičky dělám z jemně nastrouhaných vařených brambor, trochy hladké mouky a soli, peču je na suché pánvi a ještě horké mažu máslem. Jsou levné, syté a voní po staré domácí kuchyni.

Když se domů vrátíme později a na sporáku má být co nejdřív něco teplého, často u nás vyhrává právě blesková pórková polévka. Je levná, jemná, zasytí a vystačí si s pár běžnými surovinami – pórkem, bramborou, máslem a mlékem. Mám ráda, že po krátkém orestování pórek zesládne a polévka pak chutná mnohem kulatěji než z obyčejně povařené zeleniny.

Makový závin mám spojený s kuchyní, kde se nejdřív ohřeje mléko na náplň a pak se řeší jediná podstatná věc: aby máku nebylo málo. Tenhle recept je fajn v tom, že těsto nemusí kynout, přesto se s ním pracuje dobře a po upečení nepraská, když ho nepřeplníte jako na posvícení.

Vypadají nenápadně, ale na talíři udělají větší radost než kdejaký moderní moučník. Mírové řezy podle starého receptu z roku 1976 dělám ve chvíli, kdy chci něco poctivého ke kávě, co voní po vlašských ořeších, másle a kapce rumu. Právě ořechové těsto bez zbytečných okras a hladká cukrová poleva z nich dělají ten typ zákusku, který si člověk zapamatuje.