Hovězí vývar je přesně ten typ receptu, u kterého se nic neokecá. Když mu dáte dobré maso, kosti a hlavně klid, odmění se vám čirou polévkou, která postaví na nohy po nemoci i zahřeje na duši. Za mě je nejdůležitější neuspěchat začátek a nenechat hrnec divoce vařit, protože pak bývá vývar kalný a to je zbytečná škoda.

Včera jsem dala do pomalého hrnce hovězí kližku s kořenovou zeleninou a nechala ji táhnout přes noc. Dnes z toho vznikla polévka se šunkovo-kvasnicovými knedlíčky, která zmizela ze stolu dřív, než vychladla. Recept na poctivý tažený vývar, který posílí imunitu a zahřeje v každém počasí.

Svíčková je pro mě víc než jen nedělní oběd. Je to rituál, který začíná večer před vařením, kdy maso putuje do lednice prošpikované mrkví a slaninou, a končí až tehdy, kdy celý dům voní po dušené zelenině a smetaně. Tenhle recept kombinuje dva druhy knedlíků, houskový i bramborový, a výsledek je přesně ten typ jídla, pro který se vyplatí vstát v sobotu ráno o hodinu dřív.

Sladkokyselá čalamáda je jedna z těch věcí, které vždy najdu u babičky ve spíži. Přesný recept na nálev i postup zavařování, který funguje spolehlivě rok co rok.

Když potřebuji uvařit oběd, na kterém se doma opravdu všichni shodnou, často vyhraje právě vepřové na zelenině s rýží. Je to poctivé, syté jídlo do běžného týdne, které nestojí majlant a přitom chutná, jako by se vařilo půl dne. Rozdíl dělá už krátké naložení masa do sójové omáčky, oleje a česneku, díky kterému je pak šťavnatější a voňavější.

Celerová pomazánka patří k těm receptům, které vypadají nenápadně, ale na stole vždy sklidí největší úspěch. Stačí nastrouhat, promíchat a podávat.

Na cukr ve svíčkové se dnes dost zapomíná, přitom právě on umí udělat omáčku kulatější, tmavší a voňavější. Nejde o to udělat ze svíčkové dezert. Jen o starý kuchařský trik, který babičky znaly a zbytečně se po něm slehla zem.

Když se doma chystá pajšl, je to u nás vždycky spíš víkendová záležitost než rychlá večeře po práci. Vepřové vnitřnosti na smetaně dělám z plíček, srdce a malého kousku jater, vařených s kořenovou zeleninou a kořením, a právě to dává omáčce její plnou, starosvětskou chuť. Je to poctivé jídlo, které chce trochu času, ale odmění se talířem, na který se nezapomíná.

Vrstvený salát je přesně ten typ jídla, který nevypadá složitě, ale na stole udělá víc parády než kdejaká pracná večeře. Stačí otevřít pár konzerv, uvařit vejce, všechno poctivě navrstvit a pak už jen vydržet, než si salát v lednici sedne.

Celerový salát jsem dlouho odbývala jako nudnou přílohu z bufetu. Pak jsem zkusila tuhle vrstvenou verzi se šunkou, ananasem a sýrem – a změnila jsem názor. Připraví se za dvacet minut a druhý den chutná ještě líp.

Okurková polévka patří k letním klasikám, ale tahle verze z nakládaných okurek vás překvapí. Je mírnější než ta z kyselých kyšek, přesto plná vůně kopru a česneku. Nakládané okurky jsou navíc bohatým zdrojem probiotik a minerálů.

Sauerbraten je německá obdoba naší svíčkové – jenže s výrazně kyselejší omáčkou, rozinkami a perníkem místo smetany. Hovězí maso se marinuje celé dny v octovém nálevu s kořením a zeleninou, pak se pomalu peče na červeném víně. Výsledkem je maso měkké až na vlákno a omáčka s nečekaně komplexní chutí.