Malinové řezy s tvarohovým krémem a malinovým rozvarem jsou dezert, který vypadá jako z cukrárny, ale zvládnete ho doma za odpoledne. Piškotový korpus pokropený rumem a pomerančovým sirupem, vrstva marmelády, lehký tvarohový krém a nakonec růžový malinový rozvar – to je kombinace, která u nás doma nikdy dlouho nevydrží.

Kakaové řezy se u nás doma pečou hlavně ve chvíli, kdy potřebuji jeden spolehlivý moučník na plech bez zbytečného vymýšlení. Salko řezy mám ráda pro jejich jednoduchý kakaový korpus, rychlý karamelový krém z plechovky Salka a tenkou čokoládovou vrstvu nahoře, která všechno hezky spojí.

Pomerančové řezy patří k těm dezertům, které vypadají nenápadně, ale v ústech zanechají dojem na dlouho. Piškotový korpus s trochou pomerančové kůry, hustý pudink z čistého džusu, vzdušný krém z mascarpone a šlehačky a nakonec tenká pavučina z rozpuštěné čokolády. Tohle je recept, který se u nás doma opakuje pořád dokola.

Cuketové palačinky dělám bez pšeničné mouky a s fetou – jsou křupavé, voní bylinkami a nenasáknou tuk. Tajemství je v cizrnové mouce a pořádně vymačkané cuketě.

U sekané se často řeší koření a druh masa, ale přitom rozhoduje už obyčejné pojivo. Místo mouky nebo samotné strouhanky fungují nejlépe staré rohlíky namočené v mléce. Je to levný trik, který zachrání šťavnatost i strukturu, a ještě spotřebuje pečivo, které by jinak letělo do koše.

Kakaové řezy se zakysanou smetanou jsou přesně ten typ dezertu, který vypadá nenápadně, ale u stolu způsobí hotový poprask. Korpus je vláčný díky oleji a sněhu z bílků, krém ze zakysané smetany a šlehačky drží tvar i druhý den – za předpokladu, že do té doby nějaké zbydou.

Frgál je valašská specialita, která má v české kuchyni pevné místo. Jenže tradiční frgály vyžadují kynuté těsto, trpělivost a trochu zkušenosti. Tato blesková verze na plech jde na věc úplně jinak – těsto je litá záležitost bez kynutí, a přesto výsledek připomíná ten pravý valašský koláč. Trojí náplň z tvarohu, máku a povidel dělá z jednoduché buchty pořádný zážitek.

Cuketové karbanátky jsou přesně ten typ oběda, který vypadá nenápadně, ale na talíři udělá víc práce, než by člověk čekal. Když se do nastrouhané cukety přidá hermelín, trochu česneku a jarní cibulka, vznikne jídlo, které je syté, ale nepůsobí těžce. S vařenými bramborami, tatarkou a obyčejným okurkovým salátem je z toho poctivý domácí oběd bez velkého divadla.

Blbouny jsem znala od babičky jako letní oběd ve chvíli, kdy se na zahradě začaly červenat jahody. Jsou to vlastně kynuté knedlíky bez náplně, ale není to žádné ošizení. Právě naopak. Ovoce se nevaří uvnitř, takže neztratí vůni ani barvu, a kolem měkkých knedlíků pak máte čerstvou jahodovou omáčku a tvarohovou čepici, která to celé pěkně srovná.

Když se peče něco ke kávičce a ještě má druhý den putovat děvčatům do práce, sahám ráda po Harlekýnu na plechu. Je to starý dobrý moučník, který vypadá slavnostně, ale doma se dá zvládnout bez zbytečného stresu. Odlišuje ho hlavně dvojí šlehačka – světlá a tmavá čokoládová, kterou si připravuji už den předem, aby pak držela tvar a řezy se krásně krájely.

Kiwi řezy jsou dezert, který vypadá jako z cukrárny, ale zvládne je doma každý. Piškotový základ, krém ze šlehačky a zakysané smetany, čerstvé kiwi a lesklá zelená poleva – tohle je recept, který se vyplatí připravit den předem.

Štrúdl je přesně ten recept, který vypadá obyčejně, ale doma po něm mizí plech až podezřele rychle. Tenhle dělám z těsta s jogurtem, které se dobře válí, nepraská víc, než je zdrávo, a zvládne ho i člověk, který se s taženým závinem kamarádí jen z povzdálí.