Borůvkové řezy mám ráda hlavně proto, že vypadají jako zákusek z vitríny, ale ve skutečnosti je to docela jednoduchá práce. U tohoto receptu dělá největší službu borůvková vrstva, která spojí piškoty s lehkým smetanovým krémem. A když máte doma borůvky z lesa nebo z mrazáku, není moc co řešit.

Cukety letos přišly naráz a ve velkém, takže jsem se pustila do osvědčeného cuketového zelí na zimu. Recept, který dělám třetím rokem a jiný už nehledám.

Když chci doma udělat něco sladkého, co vypadá slavnostně, ale přitom nezabere celé odpoledne, sahám po císařském trhanci. Tahle verze s malinami a malinovou pěnou je krásně nadýchaná díky vyšlehaným bílkům, voní po vanilce, citronové kůře a troše rumu a na talíři působí mnohem složitěji, než ve skutečnosti je.

Tato buchta je důkazem toho, že i pár běžných surovin a jednoduchý postup dokáží vyčarovat lahodný dezert, který vás zbaví zbytků v lednici. Zkuste ho a budete mile překvapeni.

Zavařování okurek vypadá složitě, ale jakmile si jednou sáhnete na ten první křupavý plod vytažený ze sklenice v prosinci, víte, že to stálo za to. Recept s kořením přímo do každé sklenice zvlášť – přesně tak, jak to dělala moje babička.

Malinové řezy s tvarohovým krémem a malinovým rozvarem jsou dezert, který vypadá jako z cukrárny, ale zvládnete ho doma za odpoledne. Piškotový korpus pokropený rumem a pomerančovým sirupem, vrstva marmelády, lehký tvarohový krém a nakonec růžový malinový rozvar – to je kombinace, která u nás doma nikdy dlouho nevydrží.

Kakaové řezy se u nás doma pečou hlavně ve chvíli, kdy potřebuji jeden spolehlivý moučník na plech bez zbytečného vymýšlení. Salko řezy mám ráda pro jejich jednoduchý kakaový korpus, rychlý karamelový krém z plechovky Salka a tenkou čokoládovou vrstvu nahoře, která všechno hezky spojí.

Pomerančové řezy patří k těm dezertům, které vypadají nenápadně, ale v ústech zanechají dojem na dlouho. Piškotový korpus s trochou pomerančové kůry, hustý pudink z čistého džusu, vzdušný krém z mascarpone a šlehačky a nakonec tenká pavučina z rozpuštěné čokolády. Tohle je recept, který se u nás doma opakuje pořád dokola.

Kakaové řezy se zakysanou smetanou jsou přesně ten typ dezertu, který vypadá nenápadně, ale u stolu způsobí hotový poprask. Korpus je vláčný díky oleji a sněhu z bílků, krém ze zakysané smetany a šlehačky drží tvar i druhý den – za předpokladu, že do té doby nějaké zbydou.

Sypaný jablečný koláč patří k těm receptům, kde geniálnost spočívá v jednoduchosti. Žádné šlehání, žádné míchání těsta – jen vrstvíte sypkou směs mouky, krupice a cukru s nastrouhanými jablky a máslem. Výsledek? Křupavý povrch, vláčný střed a vůně skořice, která se rozlije celým bytem. A pokud máte po ruce rozinky nebo hrst vlašských ořechů, koláč se rázem promění v něco ještě zajímavějšího.

Blbouny jsem znala od babičky jako letní oběd ve chvíli, kdy se na zahradě začaly červenat jahody. Jsou to vlastně kynuté knedlíky bez náplně, ale není to žádné ošizení. Právě naopak. Ovoce se nevaří uvnitř, takže neztratí vůni ani barvu, a kolem měkkých knedlíků pak máte čerstvou jahodovou omáčku a tvarohovou čepici, která to celé pěkně srovná.

Štrúdl je přesně ten recept, který vypadá obyčejně, ale doma po něm mizí plech až podezřele rychle. Tenhle dělám z těsta s jogurtem, které se dobře válí, nepraská víc, než je zdrávo, a zvládne ho i člověk, který se s taženým závinem kamarádí jen z povzdálí.