Když potřebuji upéct něco na rodinnou oslavu nebo na víkend, sahám často právě po ovocných řezech se smetanově-tvarohovým krémem. Jsou na velký plech, dobře se krájí, vypadají hezky už na první pohled a díky pudinkovému želé nahoře zůstanou svěží i druhý den.

Jednoduchá buchta s retro nádechem? No přece tato ovocná! Dopřejte si ji i vy. Není na nic složitého. Přejeme dobrou chuť.

Když se doma objeví miska borůvek a já nechci trávit půl odpoledne v kuchyni, přichází na řadu právě jogurtový koláč s drobenkou. Je vláčný díky hustému bílému jogurtu, těsto se jen promíchá vařečkou a navrch stačí borůvky a pár drobků z másla, mouky a cukru. Je to přesně ten typ pečení, který voní domovem a zvládne ho i člověk, co si na složité moučníky moc nepotrpí.

Když se u nás doma pekla bábovka, byla to skoro vždycky tahle olejová dvoubarevná. Je z obyčejných surovin, rychle hotová a díky oleji i důkladnému šlehání zůstává krásně vláčná ještě druhý den. Do světlého těsta přijde trocha kakaa a právě tenhle starý, osvědčený kontrast dělá z obyčejné bábovky moučník, který se na stole nikdy neohřeje dlouho.

Borůvky u nás doma nikdy dlouho nevydrží, ale když část schovám na tenhle máslový koláč s tvarohem a drobenkou, nikdo neprotestuje. Je to poctivý plechový moučník, který se hodí na víkend, na návštěvu i ke kávě po obědě. Mám na něm ráda hlavně jemnou tvarohovou vrstvu a máslové těsto, které se dá v klidu i nastrouhat rovnou do plechu.

Když potřebuji upéct něco vděčného ke kávě i na svačinu dětem, sáhnu právě po tomto hrnkovém koláči s jablky a tvarohem. Je z obyčejných surovin, těsto je hotové za pár minut a díky vrstvě tvarohu a nastrouhaným jablkům zůstává koláč krásně vláčný i druhý den. U nás doma ho dělám nejčastěji na klasický plech a skořice v jablkách je přesně ta vůně, kvůli které se v kuchyni hned někdo objeví.

Třešňový koláč s drobenkou je jeden z těch receptů, které se každé léto vrátí samy od sebe – jakmile začnou třešně padat ze stromu, není úniku. Těsto je vláčné díky oleji, drobenka křupe a třešně se při pečení rozvaří do hustých šťavnatých kapsiček. Přesně pro tyhle teplé červnové odpoledne.

Křehké těsto z Hery, nahrubo nastrouhaná jablka s vanilkovým pudinkem a zlatavá kůrka potřená mlékem. Tenhle koláč peču pokaždé, když chci něco poctivého a rychlého zároveň – a zmizí ještě dřív, než vychladne.

Když se doma sejdou švestky, tvaroh a pytlík mletého máku, většinou z toho u nás bývá tenhle vrstvený koláč. Mám ho ráda hlavně na konec léta a začátek podzimu, protože je sytý, voňavý a přitom se dělá překvapivě klidně. Od běžných švestkových buchet ho odlišuje vrstvení náplní a křupavý vršek z drobenky, skořice a mandlových lupínků.

Na starých receptech mám ráda jednu věc: na nic si nehrají. Tahle bábovka z roku 1930 je přesně ten typ moučníku, který vznikl z běžných surovin, ale když se nepodcení pár detailů, dostanete poctivý kus ke kávě i snídani na druhý den. A jo, těch 300 gramů cukru je na dnešní poměry dost, ale ke staré škole to prostě patří.

Když potřebuji upéct něco na návštěvu nebo na víkend ke kávě, často sahám právě po broskvových žravých řezech. Mají ráda i děti, nejsou složité a díky kompotovaným broskvím, jemnému tvarohovo-smetanovému krému a pudinkovému želé nahoře působí slavnostněji, než kolik s nimi je práce.

Vypadají nenápadně, ale na talíři udělají větší radost než kdejaký moderní moučník. Mírové řezy podle starého receptu z roku 1976 dělám ve chvíli, kdy chci něco poctivého ke kávě, co voní po vlašských ořeších, másle a kapce rumu. Právě ořechové těsto bez zbytečných okras a hladká cukrová poleva z nich dělají ten typ zákusku, který si člověk zapamatuje.