Popelky jsou zapečené špagety, které známe od naší babičky a děláme je dodnes. Vepřové maso, protlak, česnek, kečup a vrstva rozpuštěného sýra nahoře. Recept, který téměř nikdo nezná, ale kdo ho jednou ochutná, chce ho znovu.

Když jsou rajčata měkká, voňavá a mají opravdu chuť, dělám doma tenhle starý rajčatový salát k večeři nejraději. Je sytý díky špekáčkům, vejcím a sýru, hotový je za chvilku a majolka s pár kapkami citronu z něj udělá přesně ten typ jídla, který chutná ještě lépe po odležení v lednici.

Smažený vepřový jazyk byl u nás doma dlouho zapomenutý, ale jakmile jsem ho znovu uvařila, věděla jsem, že se vrátí natrvalo. Uvařený doměkka, obalený v trojobalu a usmažený na domácím sádle – tenhle recept je poctivá česká klasika, která se vrací zaslouženě.

Vepřové kostky potřené hořčicí, restované na cibuli s plátky česneku a pomalu dušené do měkka – tenhle recept je přesně ten typ obědu, který se vaří sám a voní celým bytem. Zahustí se tmavou jíškou a podává s domácími americkými bramborami.

Ti, kdo milují hospodské klasiky, by rozhodně neměli zapomenout na věhlasný katův šleh, který už z hospod pomalu mizí. Dejte si ho doma! S námi ho máte snadno a rychle.

Segedínský guláš patří mezi ta jídla, která se nedají uspěchat. Hovězí kližka dušená s kysaným zelím, zjemněná smetanou je přesně ten typ oběda, který celý dům provoní a u stolu nezanechá ani kousek nazbyt.

Vepřová játra na cibulce a slanině mě vždycky vrátí do dětství. Připravíte je za dvacet minut, a pokud je uděláte správně – na sádle, s kmínem a pořádnou dávkou cibule – jsou měkká, šťavnatá a voní jako z hospody.

Když chci uvařit oběd, po kterém je doma opravdu ticho, bývá to často právě hovězí roštěná s domácím houskovým knedlíkem. Není to jídlo na deset minut, ale práce kolem něj není složitá a odměnou je měkké maso, poctivá cibulová omáčka s hořčicí a knedlík, který nasaje každou lžíci šťávy.

Když jsem tenhle talíř viděla poprvé, upřímně jsem na něj koukala dost nedůvěřivě. Řízek v trojobalu, houskový knedlík a kysané zelí totiž zní jako kombinace, která se potkala omylem. Jenže právě v Podkrkonoší jde o známou místní klasiku a doma jsme si ji oblíbili hlavně jako poctivý víkendový oběd, který zasytí a přitom není složitý na přípravu.

Když v mrazáku zbydou poslední houby z loňska a ve spíži čeká sáček sušených, bývá u nás o obědě rozhodnuto. Právě tahle houbová omáčka s houskovým knedlíkem je poctivá, sytá a přitom vůbec není vázaná jen na sezónu. Díky spojení mražených a sušených hub má plnější chuť a s kapkou smetany je přesně taková, jakou si doma dáváme nejraději.

Když mi zůstane miska bramborové kaše a pár vařených brambor, přesně vím, co bude druhý den k obědu. Bramborové špalíčky s kedlubnovým zelím a klobásou jsou u nás doma taková poctivá záchrana – levná, sytá a překvapivě rychlá. Nejvíc mě na tom baví, že z obyčejných surovin vznikne jídlo, které voní po cibulce, kmínu a másle a na talíři působí, jako by s ním bylo mnohem víc práce.

Farářské řízky nejsou žádná novinka, ale patří k těm receptům, které se prostě nevyčerpají. Vepřové maso obalené v mouce, potřené hořčicí, posypané cibulí a sýrem a zalité smetanou – to vše se zapéká v jednom pekáči, takže po obědě nemáte horu nádobí. Výsledek je překvapivě šťavnatý a měkký, i když maso před pečením nemarinujete. Recept zvládne každý, kdo umí zapnout troubu.