Masovo-zeleninová pomazánka patří přesně k těm receptům, které si schovávám na období, kdy je potřeba mít po ruce něco sytého, praktického a hotového skoro bez přemýšlení. Dělám ji z mletého masa, cibule, česneku a zeleninové směsi ve stylu lutenice, díky které je krásně šťavnatá a skvěle chutná na topinkách, chlebu i s těstovinami.

Když po obědě zůstane pečené maso, trochu zelí, pár knedlíků a v pekáči výpek, u nás doma je jasno. Přijde na řadu čmochyáda – obyčejná, teplá a poctivá večeře ze zbytků, která se jen promíchá a zapeče v jednom pekáči. Právě výpek a spojení masa se zelím dělají z téhle skromné směsi jídlo, na které se druhý den těšíme skoro víc než na původní oběd.

Lečo nemusí být jen sklenička ze spíže. Tohle je poctivá verze s oloupanými špekáčky, paprikami al dente a zvlášť usmaženými vajíčky na másle – a podává se s čerstvým chlebem.

Fazolový guláš patří mezi ta jídla, která se hodí ve chvíli, kdy chci uvařit něco poctivého z obyčejných surovin a mít vystaráno i na druhý den. U nás doma ho dělám s pikantní klobásou, trochou rajského protlaku a vodou z uvařených fazolí, díky které má plnější chuť i hezkou barvu.

Když potřebuji k pečenému masu nebo karbanátkům rychlou a levnou přílohu, často skončím právě u rajčatového zelí. Dělám ho z obyčejného hlávkového zelí, rajčatového protlaku a cibule, takže není potřeba nic složitého shánět. Má příjemně sladkokyselou chuť, hezkou barvu a díky mouce bez bílé klasiky se dá udělat i o něco lehčí.

Když se doma chystá pajšl, je to u nás vždycky spíš víkendová záležitost než rychlá večeře po práci. Vepřové vnitřnosti na smetaně dělám z plíček, srdce a malého kousku jater, vařených s kořenovou zeleninou a kořením, a právě to dává omáčce její plnou, starosvětskou chuť. Je to poctivé jídlo, které chce trochu času, ale odmění se talířem, na který se nezapomíná.

Když se doma sejde víc zelí, pár paprik, mrkev a cibule, bývá u mě o víkendu jasno. Nakrouhám zeleninu, připravím sladkokyselý nálev a udělám poctivou zeleninovou čalamádu do sklenic. Je praktická, barevná, vydrží dlouho a mám ráda, že se hodí skoro ke všemu – k masu, k bramborám i jen tak na chleba.

Třináct kilo kuřecího masa, pět kilo mrkve, čtyři hlávky zelí a patnáct kilo jasmínové rýže. To byl náš tábor. Recept na kuřecí čínu, který zvládnete ve třech – nebo klidně sami doma pro rodinu.

Když mi chlapi odjeli na týden pryč, udělala jsem jim na cestu místo řízků právě vaječné smaženky. Jsou rychlé, levné, syté a stačí na ně pár obyčejných surovin – vejce, špetka strouhanky a chleba potřený hořčicí. Přesně ten typ retro jídla, který nezdržuje a přitom chutná i za studena.

Když se u nás doma sejde větší cuketa ze zahrady a v lednici zůstane kus eidamu a klobásky, bývá o večeři rozhodnuto. Tenhle slaný cuketový koláč dělám právě v takových dnech nejraději, protože je sytý, jednoduchý a obejde se bez složité přípravy. Díky nahrubo nastrouhané cuketě se slupkou zůstane šťavnatý a strouhaný sýr mu dá pěkně vláčný střed.

Když chci doma uvařit opravdový sytý oběd, který voní už ode dveří, dělám vepřové výpečky s chlupatým knedlíkem a zelím z červené řepy. Je to poctivá česká klasika, ale řepové zelí ji příjemně odlehčí a dodá jí hezkou barvu i lehce nasládlou chuť.

Karamelizované kysané zelí je příloha, která se u nás doma nikdy nedojí v klidu – vždycky někdo ukradne lžíci ještě před podáváním. Recept je jednoduchý, ale má svá pravidla: správně zkaramelizovaná cibulka na sádle a zahušťování syrovou bramborou místo jíšky dělají zásadní rozdíl.