Utopenci patří k těm pokrmům, které v Česku nepotřebují žádné představení. Nakládané buřty v octovém nálevu s cibulí a česnekem jsou klasikou hospodských sklenic i domácích spíží. Krájení na plátky místo celých buřtů má jeden zásadní praktický důvod: nálev prostoupí maso mnohem rychleji. Místo obvyklého týdne čekání můžete ujídat klidně po dvou dnech.

Polévka kozí brada patří k těm receptům, které se v kuchařkách přeskakují, ale v praxi se dědí z generace na generaci. Jde o hutnou, jíškou nebo smetanou zahuštěnou polévku z hlávkového zelí, brambor a klobásy – poctivé jídlo, které v zimních měsících zastane roli celého oběda. Přitom ji dáte dohromady za méně než hodinu.

Hovězí guláš je přesně to jídlo, u kterého se nevyplácí spěchat. Když se maso táhne pomalu a cibule dostane čas, odmění se vám hrncem, který voní po paprice, majoránce a poctivé kuchyni. A pokud jste stejně jako já zapomněli koupit noky, jsou tu kluski podle sousedky – jednoduchá bramborová příloha, hotová dřív, než by člověk čekal.

Čevabčiči patří k těm jídlům, která vypadají jednoduše, ale výsledek závisí na pár drobnostech, které se nedají přeskočit. Správný poměr masa, chvíle odpočinku v lednici a pečení nasucho – to je celé tajemství.

Plněné papriky a koule s rajskou jsou přesně ten typ oběda, u kterého se doma najednou všichni podezřele motají kolem kuchyně. Já je tentokrát dělám praktičtěji: papriky i koule upeču jen ve šťávě v pečence a rajskou omáčku připravím zvlášť. Je v tom méně zmatku, maso se hezky zatáhne a papriky se nerozvaří do smutné bačkory.

Aspikové bábovičky jsou přesně to jídlo, které vypadá trochu retro, ale na stole mizí překvapivě rychle. Když se udělají z obraného ovarového masa, okurky, cibule a papriky.

Znojemská omáčka je přesně ten typ jídla, který nevypadá jako velké divadlo, ale na talíři udělá pořádek během pár minut. Kyselé okurky, hořčice, cibule a měkké vepřové maso spolu fungují staromódně, ale spolehlivě.

Kotlety po cikánsku jsou u nás doma klasika, která se na stůl dostane pokaždé, když chci uvařit něco poctivého bez dlouhého přemýšlení. Maso dušené v omáčce ze slaniny, cibule, sladké i pálivé papriky a protlaku – a k tomu těstoviny, které tu omáčku krásně vstřebají.

Čína patří mezi ta jídla, která se zdají být výsadou asijských restaurací nebo vietnamských bistrer – jenže doma ji uděláte stejně dobře, možná i lépe. Klíč je v marinádě, která maso nechá odpočinout přes noc. Vepřové nudličky s kari, worcesterem a hořčicí pak na pánvi zezlátnou do křehka a s rýží tvoří sytou večeři, na které nebude nic zbývat.

Mrkev patří mezi zeleninu, která se v kuchyni nesmírně hodí – a ne jen do polévky. Mrkvové placičky jsou rychlá večeře, kterou zvládnete od nastrouhání po servírování za méně než půl hodiny. Podávané s lehkým salátem přelitým balzamikovým dresinkem tvoří pokrm, který zasytí, ale nezatíží. A co je na tom nejlepší? Ingredience máte s velkou pravděpodobností doma.

Vepřové nožičky bývaly na každé zabijačce to nejžádanější. Dnes se k nim vracíme nejen pro chuť, ale i pro přirozený kolagen, který v nich najdete v množství, které žádný doplněk stravy nepřekoná. Recept je jednoduchý: marináda z piva, česneku a kmínu, pomalé pečení a pak krátké dopečení na vysoké teplotě do tmava. K tomu krajíc chleba, hořčice a kyselá okurka.

Tohle je přesně ten oběd, který vypadá slavnostněji, než kolik s ním ve skutečnosti je práce. Sekaná se slaninou pečená na zelenině pustí do pekáčku chuť, omáčka se pak jen doladí a kynutý knedlík to celé podrží, jak má.