Zavináče, vejce v aspiku nebo UHO, tyto pokrmy patřily k běžnému životu celé jedné generace. Dnes se nad nimi jedni pousmějí, jiní se na chvíli zastaví a začnou vzpomínat. Několik jídel oblíbených za socialismu se v upravené podobě objevuje i na dnešních jídelních lístcích.
Socialistická kuchyně měla svá pevná pravidla. Nabídka bývala omezená, suroviny také a výběr v restauracích nebo mléčných barech často závisel spíš na tom, co zrovna přišlo, než na tom, co by si host přál. Přesto si tato jídla lidé pamatují dodnes. Možná právě proto. Harlekýn, katův šleh nebo vlašský salát nejsou jen názvy pokrmů. Jsou to malé značky celé jedné epochy.
Legenda jménem UHO a spol.
UHO, stačila zkratka a každý věděl, o co jde – univerzální hnědá omáčka. Podobně fungoval vlašský salát, gothaj nebo vejce v aspiku, podávaná ve skleněných miskách. Pak tu byly i názvy, které dnes znějí o poznání dramatičtěji, než jaký byl jejich obsah. Katův šleh působil skoro jako výhružka, ve skutečnosti šlo o pikantní masovou směs s cibulí a omáčkou.
Je také vidět, že část těchto jídel se dnes znovu vrací. Ne proto, že by nebylo z čeho vybírat, ale protože retro pořád přitahuje. A poctivý vlašský salát nebo dobře udělané zavináče prostě fungují i po letech. Výrobci to vědí a na nostalgii se dá vydělat celkem snadno.
Mléčné bary, školní jídelny a slavné fronty
Mléčné bary byly v socialistickém Československu svébytné instituce. Podávalo se v nich rychle, levně a bez dlouhých řečí. Právě tady se potkávala ikonická jídla s každodenním provozem. Nicméně bez fronty se to kolikrát neobešlo.
Školní jídelny na tom byly se sortimentem podobně. Na jedné straně stála jídla, na která se čekalo s radostí – buchtičky se šodó, žemlovka nebo svíčková. Na druhé straně byly pokrmy, které se jedly jen proto, abyste dostali něco teplého do žaludku. Hrachová kaše, mléčná polévka nebo fazole na kyselo.
Velkým tématem při vzpomínání na stravování za socialismu jsou také ceny. Je jen těžko uvěřitelné, že celý oběd v závodní jídelně nebo mléčném baru vyšel na částku, za kterou dnes v centru Prahy nekoupíte ani kávu. Jenomže výplaty byly také někde jinde, takže takové srovnání může být zavádějící.
Jestli poznáte většinu těchto pokrmů a vybavíte si, co se za jejich názvy opravdu skrývalo, patříte mezi pamětníky. Nebo jste se o tuto dobu aspoň hodně zajímali. V každém případě tenhle kvíz ukáže, kde zhruba stojíte.
Kvíz: Poznáte jídla ze socialistické jídelny?
Retro kvíz o cenách potravin za socialismu: Kdo získá přes 7 z 10 bodů, ten má znalosti pamětníků
Velký test znalostí o české kuchyni: Kdo rád vaří, pro toho bude 10 otázek hračka
Zdroj: Autorský text redakce Cooky.cz na základě veřejně dostupných informací z webu ApetitOnline, MagazínAktuálně, iDNES
4 komentářů
O existenci nějaké univerzální hnědé omáčky jsem se dozvěděl až ze vzpomínkových kvízů, kde straší daleko víc než za komunistů. Kdo se ve školní jídelně na co netěšil, je věc osobních chutí. Já jsem se netěšil na buchtičky se šodó. Žádné fazole na kyselo se ostatně nevařily, leda tak fazolové lusky, což je poněkud jiný pokrm, jedly se s brambory jako přílohou a nebylo na nich nic špatného. Na kyselo se u nás vždy a všude dělala a dělá čočka.
Otázka č. 8 je zavádějící. Každému (ne)chutnalo něco jiného, ale zemlbábu jedl málokdo. Náhodou fazole, na rozdíl od hrachové kaše, třeba osobně mně nevadily. Další hovadina je prozradit hned v prvním odstavci prozradit hned dvě odpovědi. (Otázky 3 a4) V dalším textu i odpověď na otázku č. 8. Dál bych chtěl zpochybnit gothaj v jídelně. V hospodě jako chuťovka Ok. Možná, kdyby se autorka věnovala období které opravdu zažila, dopadlo by to líp.
článek a kvíz je jen blábol někoho kdo o tom neví nic . Katův šleh nebylo jídlo za sosciku, buchtičky se šodo nebyl dezert. Než něco příště budete psát , nejdřív si to řádně nastudujte.
Hamburgr v mlíčňáku ? Kdy to bylo ?