Obložený chlebíček je klasikou, za kterou k nám jezdí i turisté. Víte, jak má vypadat ten správný? I dnes si jej můžete udělat podle norem. Za vznikem ikonické pochoutky stojí jméno Jan Paukert: lahůdkář, který roku 1916 otevřel na pražské Národní třídě svůj podnik. Traduje se, že k němu na chlebíčky chodily i filmové hvězdy, například Vlasta Burian či Jan Werich. Pochutnávala si zde i Ema Destinnová nebo „tatíček prezident“ Tomáš Garrigue Masaryk. Co bylo (a dodnes je) zásadní devizou a know how takových lákavých chlebíčků?

Génius z Národní třídy a přesná ČSN

Oním kouzlem je „architektura“: Suroviny se nesmí vrstvit „naplacato“ jako v toastu, ale vedle sebe a zejména do výšky, aby vznikl celek vizuálně působící a zároveň chutný. Právě tato estetika odlišuje český chlebíček od obyčejného sendviče. V době socialismu přišla na řadu standardizace. Československé státní normy (ČSN) přesně určovaly složení i gramáž jednotlivých surovin. Například šunkový chlebíček měl stanoveno: 18 gramů vlašského salátu, 19 gramů šunky, plátek vařeného vejce a 8 gramů nakládané okurky.

Obrázek k článku: Správný chlebíček, z jakého by měl radost i jeho vynálezce, musí být kyprý a nadýchaný: dříve se musel dělat dle ČSN
Foto: Uživatel Pohled 111/Creative Commons/CC BY-SA, Článek o: Správný chlebíček, z jakého by měl radost i jeho vynálezce, musí být kyprý a nadýchaný: dříve se musel dělat dle ČSN

Svatý grál studené kuchyně – ČSN chlebíček

Podle ČSN lze vařit i v dnešní době, mnohé recepty jsou dokonce dostupné na internetu. U chlebíčku patří k základu kyprost. Nikdo nechce jíst nekvalitní suchou veku, která se již při vrstvení surovin drolí. Nejlepší je si ji připravit doma, bonusem je, že přesně víte, co do ní dáte. Důležitá je i šunka: správně se skládá, sýr je potřeba stáčet do ruliček a okurku nakrojovat do vějířků. Chlebíček má mít určitý 3D efekt, má působit prostorově a nadýchaně.

Klíčem k úspěchu samozřejmě je kvalitní vlašský salát. Po pravdě řečeno: dnes by pan Paukert nad některými výrobky prodávanými zejména v marketech zaplakal. Tenký plátek namazaný řídkým cosi s majonézou prostě není správně. Ani dřívější „komunistická“ norma kompromisy nepřipouštěla: dle ní by měl správný chlebíček mít základ v kvalitní vece, na niž se nanáší poctivá vrstva dobrého, čerstvého salátu. Vedle této klasiky také existoval chlebíček s ruským vejcem či další variace, které též měly přesně daný postup.

Obrázek k článku: Správný chlebíček, z jakého by měl radost i jeho vynálezce, musí být kyprý a nadýchaný: dříve se musel dělat dle ČSN
Foto: Juan de Vojníkov / Creative Commons / Attribution-Share Alike 3.0, Článek o: Správný chlebíček, z jakého by měl radost i jeho vynálezce, musí být kyprý a nadýchaný: dříve se musel dělat dle ČSN

Řemeslná poctivost

Mnozí lidé na dobré chlebíčky vzpomínají. Ne kvůli tomu, že by chtěli zpět onen režim, ale kvůli poctivosti potravinářských produktů (ponechme stranou to, že v každé době se najdou vykukové snažící se poctivost obejít). Naštěstí i dnes najdete poctivé výrobce lahůdek a můžete si tak na kvalitních chlebíčcích pochutnat, a to dokonce i v jejich moderních variacích (například s uzeným lososem a ricottou nebo italskou kuchyní inspirovaný mini caprese).

Obrázek k receptu na Rybí salát podle staré receptury. Chuť vás vrátí do dětství

Legendární rybí salát podle ČSN z roku 1967: Kombinace oblíbených přísad vytvoří nebe v ústech

Obrázek k receptu na smaženku

Smaženka jako z bufetu aneb jednoduchá klasika, která nikdy nezklame: Poctivý recept podle ČSN

Zdroj: Autorský text redakce Cooky.cz, podklady z veřejně dostupných informací Wikipedie

Sdílejte Váš názor

Připnout na Pinterest