Palačinky jako z mlíčnáku nejsou náhoda – jsou výsledek správného poměru surovin a trpělivosti s těstem. Recept na tenké, vláčné palačinky, které se nepřipalují a drží tvar.

Německé palačinky zvané Eierkuchen nebo Pfannkuchen jsou o trochu silnější než ty české, ale pořád se dají stočit, přeložit do trojúhelníku i plnit. Tajemství jejich pružnosti spočívá ve třech vejcích, špetce kypřicího prášku a desetiminutovém odležení těsta před smažením.

Hrnkové palačinky s vroucí vodou jsou jemné, lehké a nepřipálí se ani při nepozornosti. Tajemstvím je kukuřičný škrob rozmíchaný ve vroucí vodě, který těstu dodá hedvábnou strukturu. Recept podle babičky, který si zamiluje celá rodina.

Když chci uvařit něco sladkého, co zasytí víc než obyčejné palačinky na pánvi, dělám doma právě zapečené tvarohové palačinky. Jsou poctivé, vláčné, krásně voní po vanilce a citronu a díky krátkému zapečení v troubě působí skoro slavnostně, i když suroviny jsou úplně běžné. U nás mají úspěch hlavně tehdy, když chci připravit oběd nebo večeři dopředu a pak už jen vytáhnout pekáček z trouby.

Palačinky jako od babičky? Ano, ty tady máme a opravdu jsou od babičky. Pochutnejte si na nich i vy, jsou delikátní a lehoučké jako vatička.

Lehké, tenké a sametově vláčné. Francouzské palačinky patří mezi klasiku, kterou si snadno připravíte doma. Stačí znát jeden zásadní trik.

Hoďte za hlavu trhající se a suché palačinky. Existuje totiž způsob, jak dosáhnout jemné, pružné a dokonale vláčné struktury i bez mouky.

Lehké, voňavé a překvapivě syté. Cuketové palačinky jsou ideální volbou pro každého, kdo hledá rychlé jídlo s nápadem a minimem námahy.

Každé dítě má rádo palačinky. Ale tyhle jsou vytuněné. v těstě je totiž tvaroh, a to je činí neskutečně dobrým pokrmem. Ochutnejte i vy.

Tenoučké, jemné palačinky i pro alergiky? Bez použití vajec? Samozřejmě, že ano! Vystačíte si s naprostým minimem surovin.

Připravte si nadýchané palačinky s nečekanou ingrediencí. Chutnají jako sladká tečka po obědě i jako větší svačina.

Zapečené palačinky jsou jídlo, které se nevaří ve spěchu. Je to chvíle, kdy se smaží jedna za druhou, kdy někdo chodí do kuchyně jen ochutnat a kdy se nakonec všichni sejdou u stolu.