Francouzské brambory zalité smetanou s nastrouhanou nivou jsou u nás doma jistota, která se na stole nikdy dlouho nezdrží. Stačí brambory, zakysaná smetana, vejce a dobrý kus nivy – a trouba udělá zbytek.

Tvaroh v těstě na pizzu zní možná neobvykle, ale výsledek překvapí. Základem je jen cottage sýr, vejce, mouka a prášek do pečiva – a vznikne těsto, které se krásně propéká do křupava. Rajčatový základ, šunka a vrstva roztaveného sýru udělají zbytek.

Segedínský guláš patří mezi ta jídla, která se nedají uspěchat. Hovězí kližka dušená s kysaným zelím, zjemněná smetanou je přesně ten typ oběda, který celý dům provoní a u stolu nezanechá ani kousek nazbyt.

Tatarský biftek patří mezi ta jídla, která v restauraci vypadají složitě, ale doma je zvládnete za dvacet minut. Základem je kvalitní čerstvé hovězí maso – nejlépe svíčková nebo falešná svíčková – a správná kombinace dochucovadel. Hořčice, worcester, žloutek, česnek a jarní cibulka dohromady vytvoří chuť, kvůli které se k tomuto receptu budete vracet znovu a znovu.

Vepřová játra na cibulce a slanině mě vždycky vrátí do dětství. Připravíte je za dvacet minut, a pokud je uděláte správně – na sádle, s kmínem a pořádnou dávkou cibule – jsou měkká, šťavnatá a voní jako z hospody.

Jogurtové těsto bez kynutí je hotové za pět minut a z trouby vychází měkké, lehce nadýchané a překvapivě vláčné. Stačí čtyři základní suroviny a plech – žádné čekání, žádné droždí.

Když chci uvařit oběd, po kterém je doma opravdu ticho, bývá to často právě hovězí roštěná s domácím houskovým knedlíkem. Není to jídlo na deset minut, ale práce kolem něj není složitá a odměnou je měkké maso, poctivá cibulová omáčka s hořčicí a knedlík, který nasaje každou lžíci šťávy.

Klouzavý bramborový salát není to, co si většina lidí představí pod pojmem bramborový salát. Žádná majonéza, žádný hrášek ani okurky. Jen horké brambory, octová zálivka s cibulí a hořčice. A kuřecí řízky smažené v klasickém trojobalu, které k tomu patří.

Vepřová žebra z jednoho pekáče jsou přesně ten typ jídla, které vypadá nenápadně, ale u stolu způsobí mlaskání a příjemné ticho, kdy všichni jen jedí a nikdo nemluví. Tajemstvím je marináda, dijonská hořčice a pomalé pečení na 115 stupňů po celé čtyři hodiny.

K létu u nás doma patří chvíle, kdy je cuket najednou víc než nápadů, co s nimi. V tu chvíli přichází na řadu smažená cuketa v trojobalu – obyčejné jídlo, které je levné, rychlé a překvapivě vděčné. Nejvíc se mi osvědčilo cuketu předem dobře osolit a nechat vypotit, protože právě to rozhodne o tom, jestli bude obal hezky držet a výsledek bude křupat.

Když jsem tenhle talíř viděla poprvé, upřímně jsem na něj koukala dost nedůvěřivě. Řízek v trojobalu, houskový knedlík a kysané zelí totiž zní jako kombinace, která se potkala omylem. Jenže právě v Podkrkonoší jde o známou místní klasiku a doma jsme si ji oblíbili hlavně jako poctivý víkendový oběd, který zasytí a přitom není složitý na přípravu.

Když v mrazáku zbydou poslední houby z loňska a ve spíži čeká sáček sušených, bývá u nás o obědě rozhodnuto. Právě tahle houbová omáčka s houskovým knedlíkem je poctivá, sytá a přitom vůbec není vázaná jen na sezónu. Díky spojení mražených a sušených hub má plnější chuť a s kapkou smetany je přesně taková, jakou si doma dáváme nejraději.