Domácí pizza má jednu velkou výhodu oproti té z krabice: víte přesně, co do ní dáváte. Těsto ze základních surovin, rajčatová omáčka připravená za pět minut a obloha přesně podle vaší chuti. Žádné kompromisy, žádné přebytečné přísady. Tento recept vychází z osvědčeného základu, který funguje jak pro tenké neapolské těsto, tak pro nadýchanější variantu vhodnou pro české chutě.

Když chci uvařit slavnostnější oběd, ale nechci půl dne stát u plotny, sahám právě po této kombinaci. Restovaná kuřecí prsa, bramborově-květákové šišky a šafránová omáčka působí svátečně, přitom základ je překvapivě prostý. Kouzlo je hlavně v tom, že do šišek přijde vařený květák s bramborami a omáčku vytáhne dojemně malá špetka šafránu.

Pečená vepřová plec patří k těm jídlům, která se nedají uspěchat. Osm hodin v troubě na nízkou teplotu a výsledek předčí všechna očekávání – maso se doslova rozpadá pod vidličkou a výpek voní po tymiánu a česneku tak, že sousedi zaklepou dřív, než stačíte prostřít.

Pastitsio je vlastně taková řecká lasagne pro lidi, kteří mají radši těstoviny do trubičky než pláty. Má tři jasné vrstvy, skořici v masové směsi a jedno důležité pravidlo: maso nesmí plavat v omáčce. Když ho necháte po upečení chvíli stát, nakrájí se hezky na porce a nebude se rozsypávat po talíři.

Řecké zelí jsem poprvé ochutnala u kamarádky a okamžitě jsem věděla, že to musím umět sama. Pikantní, lehce sladké, s vůní česneku a chilli – tohle není obyčejná zavařenina, ale pořádná zimní zásobárna chuti.

Když nevím, co udělat k večeři pro celou rodinu najednou, často vyhraje domácí pizza na plechu. Je sytá, přizpůsobí se tomu, co zrovna mám v lednici, a díky jednoduchému kynutému těstu z hladké mouky, droždí a olivového oleje bývá hotová bez zbytečného vymýšlení.

Plněné žampiony mám ráda hlavně ve dnech, kdy nechci stát hodinu u plotny a stejně chci na talíři něco pořádného. Tady funguje jednoduchá věc: kloboučky naplníte směsí z mletého masa, nožiček, nivy a vajíčka, vedle přihodíte ochucené brambory a trouba udělá zbytek.

Cuketové placičky s ovesnými vločkami dělám hlavně ve chvíli, kdy se v lednici povaluje jedna osamělá cuketa a nikomu se nechce vymýšlet velká večeře. Jsou rychlé, zasytí a ovesné vločky v nich neplní roli zdravé pózy, ale prostě fungují. Nasají šťávu, spojí směs a člověk nemusí zbytečně bojovat s rozmočeným těstem.

Bramboráky patří mezi jídla, která nikdy nezklamou. Ale co teprve, když je naplníte šťavnatou směsí z kuřecího masa, žampionů a rozpuštěné mozzarelly? Vytvoříte plnohodnotný oběd nebo večeři, které zasytí a přitom nevyžadují hodiny v kuchyni. Stačí trouba, pár surovin a jeden osvědčený trik na dokonalou křupavost.

Brambory, vejce, paprika a trocha sýra-z těchto základních surovin vznikne zapečená omeleta, která nasytí celou rodinu. Není to žádná rafinovaná kuchyně, ale právě proto funguje. Těsto se připraví během pár minut, trouba udělá zbytek práce a k tomu přijde svěží jogurtová omáčka s petrželí. Toto jídlo se hodí na rychlý oběd i jako vydatná večeře, kdy nemáte chuť dlouho stát u sporáku.

Na první pohled působí grilovaná chobotnice jako jídlo, do kterého se doma pouští jen málokdo, ale jakmile si pohlídáte předvaření a krátké grilování na vysokém žáru, není na tom nic složitého. Já ji dělám ve chvíli, kdy chci něco slavnostnějšího, ale ne těžkého, a právě kombinace česneku, chilli, koriandru a svěžího salátu z fenyklu a pomeranče z ní dělá talíř, který působí lehce a přitom sytě.

Když máme doma chuť na něco poctivého a trochu hospodského, ale nechce se mi nikam chodit, dělám smažené olomoucké tvarůžky. K tomu upeču celou bramboru nakrojenou na plátky s česnekem a na stůl dám dvě omáčky – domácí tatarku a lehčí tzatziki. Je to syté, výrazné a přitom úplně zvládnutelné i v obyčejné domácí kuchyni.