Když potřebuji k pečenému masu nebo karbanátkům rychlou a levnou přílohu, často skončím právě u rajčatového zelí. Dělám ho z obyčejného hlávkového zelí, rajčatového protlaku a cibule, takže není potřeba nic složitého shánět. Má příjemně sladkokyselou chuť, hezkou barvu a díky mouce bez bílé klasiky se dá udělat i o něco lehčí.

Hovězí guláš je přesně to jídlo, u kterého se nevyplácí spěchat. Když se maso táhne pomalu a cibule dostane čas, odmění se vám hrncem, který voní po paprice, majoránce a poctivé kuchyni. A pokud jste stejně jako já zapomněli koupit noky, jsou tu kluski podle sousedky – jednoduchá bramborová příloha, hotová dřív, než by člověk čekal.

Plněné papriky a koule s rajskou jsou přesně ten typ oběda, u kterého se doma najednou všichni podezřele motají kolem kuchyně. Já je tentokrát dělám praktičtěji: papriky i koule upeču jen ve šťávě v pečence a rajskou omáčku připravím zvlášť. Je v tom méně zmatku, maso se hezky zatáhne a papriky se nerozvaří do smutné bačkory.

Boršč je přesně ten typ polévky, který se nevaří ve spěchu mezi telefonátem a věšením prádla. Chce trochu času, ale odmění se poctivým hrncem husté polévky s masem, řepou, zelím a lžící zakysané smetany navrch. Já ho dělám s hovězím i vepřovým, protože vývar má pak větší sílu a není to žádná vodová záležitost.

Holubky jsou přesně ten typ jídla, u kterého člověk chvíli balí, skládá a motá, ale pak jen čeká, až trouba odvede zbytek práce. Pečená verze je za mě pohodlnější než hrnec na sporáku, protože se nic nemusí hlídat po minutách a zelné závitky se hezky propojí s protlakem, šťávou i vůní uzeného.

Tokáň je za mě jedno z těch jídel, která vypadají obyčejně, ale na talíři udělají víc práce než kdejaká složitost. Vepřová plec, cibule do tmava, paprika, trochu vína a k tomu špecle, které jsou hotové dřív, než si stihnete rozmyslet, jestli jste měli dát raději rýži.

Když chci vařit jídlo, u kterého mám doma klid a vím, že se nikdo nebude v talíři nimrat, přijde na řadu právě tahle klasika. Masové koule v rajské omáčce s kynutým knedlíkem jsou poctivé, syté a přitom se dají zvládnout i bez zbytečného stresu. U knedlíku se mi osvědčilo pomalé přilévání teplé vody do těsta a u omáčky zase to, že ji nechám chvíli provařit, aby měla kulatější chuť.

Poprvé jsem tuhle hovězí tokáň na víně dělala ve chvíli, kdy jsem chtěla uvařit něco svátečnějšího, ale ne přehnaně složitého. Výsledek mě mile překvapil – maso se po delším dušení krásně zjemní, omáčka získá plnou chuť po cibuli, česneku a víně a domácí špecle k tomu sednou přesně tak, jak má správná poctivá příloha sedět.

Cikánská jídla jsou poctivá a hlavně masová. Užijte si tuto kotletu, kterou připravíte rychle, snadno a maximálně si na ní pochutnáte. Stoprocentně!

S kari jsem si dlouho nerozuměla a upřímně jsem patřila mezi ty, kdo ho spíš obcházeli obloukem. Pak jsem ale zkusila vlastní verzi kuřecích prsou na kari se zázvorem, rajčatovým protlakem a smetanou a od té doby je to u nás doma překvapivě častá večeře. S jasmínovou rýží je to rychlé, syté a chuťově mnohem jemnější, než jsem čekala.

Bratislavské plecko je retro pokrm, kteří si spousta z nás jistě pamatuje. Dnes už ho v hospodách nenajdete, ale můžete si ho uvařit doma. Tak přejeme dobrou chuť.

Kdo by neznal věhlasnou bratislavskou? Pojďte si ji s námi udělat podle jednoduchého a přehledného postupu, který najdete jen u nás. Nostalgie tímto jídlem jen dýchá.