Když se peče něco ke kávičce a ještě má druhý den putovat děvčatům do práce, sahám ráda po Harlekýnu na plechu. Je to starý dobrý moučník, který vypadá slavnostně, ale doma se dá zvládnout bez zbytečného stresu. Odlišuje ho hlavně dvojí šlehačka – světlá a tmavá čokoládová, kterou si připravuji už den předem, aby pak držela tvar a řezy se krásně krájely.

Kiwi řezy jsou dezert, který vypadá jako z cukrárny, ale zvládne je doma každý. Piškotový základ, krém ze šlehačky a zakysané smetany, čerstvé kiwi a lesklá zelená poleva – tohle je recept, který se vyplatí připravit den předem.

Štrúdl je přesně ten recept, který vypadá obyčejně, ale doma po něm mizí plech až podezřele rychle. Tenhle dělám z těsta s jogurtem, které se dobře válí, nepraská víc, než je zdrávo, a zvládne ho i člověk, který se s taženým závinem kamarádí jen z povzdálí.

Tenhle koláč je přesně ten typ plechové klasiky, který vypadá pracněji, než ve skutečnosti je. Křehké těsto, poctivý tvaroh a ostružiny, které udělají trochu nepořádku na jazyku i na talíři, ale to k létu patří.

Štrůdl je přesně ten recept, který vypadá obyčejně, dokud ho neuděláte z poctivého těsta a nenakrájíte ještě vlažný na plechu. Tohle je verze s máslem, octem a krátkým odpočinkem v lednici, ze které jsou rovnou čtyři šišky.

Vánočka patří k těm pečivům, která spoustě lidí nahánějí respekt – těsto z droždí, pletení, kynutí. Přitom s dobrým receptem a trochou trpělivosti ji zvládnete i napoprvé. Tento recept pracuje s kombinací hladké a polohrubé mouky, čerstvými kvasnicemi a domácími žloutky, které dají těstu krásně zlatavou barvu. Výsledek? Vánočka voňavá, vláčná a taková, jakou si pamatujete od babičky.

Koblihy patří mezi ty dezerty, které se nedají ničím nahradit. Nadýchané kynuté těsto, zlatavá kůrčička ze smažení a uvnitř hustý vanilkový krém – to je kombinace, která funguje pokaždé. Recept vychází z klasického postupu s čerstvým droždím a třemi žloutky v těstě, díky nimž jsou koblihy vláčné i druhý den.

Když chci upéct něco, co připomíná staré nedělní pečení u babičky, sáhnu právě po kynutém koláči na plech s mákem a tvarohem. Je s ním o trochu víc práce než s litou buchtou, ale odměnou je měkké těsto, poctivé náplně a krásně úhledné kostky, které se dobře servírují i nosí na návštěvu.

Když se doma pečou buchty, pozná to každý už ode dveří. Dělám je hlavně o víkendu, když chci něco poctivého ke kávě i ke snídani na druhý den, a tenhle recept mám ráda kvůli jemnému těstu s citronovou kůrou a žloutky. Díky správnému poměru mléka, tuku a droždí vyjdou buchty opravdu jako peříčko a hezky se od sebe odtrhují.

Klasický štrúdl mám doma ráda, ale když vím, že se nás u stolu sejde víc, dělám raději štrúdlové řezy z plechu. Jsou poctivé, hezky se krájí a díky jablkům s vanilkovým pudinkem zůstávají vláčné i druhý den. Od běžného závinu je odlišuje právě forma na plech a náplň, která se při pečení pěkně spojí do kompaktní vrstvy.

Vitacit je pro mě chuť dětství a přesně proto se k těmto řezům ráda vracím. Citronové vitacitové řezy dělám, když chci něco svěžího, nenáročného a přitom efektního na plech – měkký korpus, jemný smetanový krém a nahoře jednoduché želé z citronového Vitacitu udělají svoje. Nejlepší na nich je, že vypadají slavnostně, ale doma je zvládnu bez složitostí.

Cuketové placky z trouby jsou křupavé, nenasáknuté olejem a hotové za půl hodiny. Recept kombinuje cuketu s bramborami, česnekem a majoránkou. Výsledek připomíná poctivé bramboráky, jen bez zápachu přepáleného oleje v celém bytě.