Střapatá polévka nepatří mezi jídla, která by oslňovala vzhledem, ale u stolu to dožene během dvou lžic. Je sytá, poctivá a stojí na obyčejných surovinách, které dřív bývaly doma skoro vždycky. Za mě je nejlepší její lehce neučesaný charakter: žádná školní geometrie, ale nočky, vejce a vývar.
Segedínský guláš patří k těm jídlům, která v naší rodině nikdy nezestárnou. Vepřové plecko dušené s kysaným zelím, smetanou a poctivým kořením – a k tomu domácí houskový knedlík z hrubé mouky.
Párkový guláš s bramborami je ten typ jídla, který u nás doma nikdy nezklame. Připravím ho z věcí, které mám vždy po ruce, a za půl hodiny stojí na stole sytý, voňavý hrnec.
Na kuřecí nudličky po čínsku se maso nejdřív obalí v bramborovém škrobu a zprudka restuje. Výsledek je křupavý, šťavnatý a vonící sezamovým olejem – přesně tak, jak to má být. Recept níže je rychlý, zelenina zůstane na skus a omáčka se zahustí za minutu přímo v pánvi.
Zadělávaná mrkev s hovězím masem a brambory je jeden z těch receptů, které se předávají z generace na generaci – a není divu. Mrkev podušená doměkka, hovězí maso pomalu dušené doměkka a máslová jíška, která všechno spojí v hustou omáčku. Výsledek je sytý, voňavý a překvapivě jednoduchý na přípravu. Přesně takový oběd, na který se těšíte celé dopoledne.
Boršč je přesně ten typ polévky, který se nevaří ve spěchu mezi telefonátem a věšením prádla. Chce trochu času, ale odmění se poctivým hrncem husté polévky s masem, řepou, zelím a lžící zakysané smetany navrch. Já ho dělám s hovězím i vepřovým, protože vývar má pak větší sílu a není to žádná vodová záležitost.
Kuřecí játra jsem dlouho ignorovala. Pak jsem jednou zkoušela rychlou verzi v troubě s paprikou, pórkem a kouskem klobásy – a od té doby je dělám aspoň jednou za čtrnáct dní.
Knedlo zelo vepřo je jídlo, které si na nic nehraje. Když je dobře udělané, stačí tři věci na talíři a nikdo u stolu nemluví, protože má plnou pusu. Za mě rozhoduje hlavně maso a zelí.
Okurková polévka patří k letním klasikám, ale tahle verze z nakládaných okurek vás překvapí. Je mírnější než ta z kyselých kyšek, přesto plná vůně kopru a česneku. Nakládané okurky jsou navíc bohatým zdrojem probiotik a minerálů.
Tohle je přesně ten typ oběda, který nevypadá složitě a ani složitý není, ale na talíři působí poctivě. Vepřové nudličky ve smetanové omáčce stojí na pár chytrých krocích: maso nejdřív naložit, pak rychle opéct a omáčku nenechat zbytečně utopit ve vodě.
Vepřové na mrkvi s hráškem je pro mě jídlo plné vzpomínek na školní obědy. Doma jsem ho dlouho nezkoušela, ale výsledek stál za to – maso měkké, mrkev sladká, hrášek svěží.
Holubky jsou přesně ten typ jídla, u kterého člověk chvíli balí, skládá a motá, ale pak jen čeká, až trouba odvede zbytek práce. Pečená verze je za mě pohodlnější než hrnec na sporáku, protože se nic nemusí hlídat po minutách a zelné závitky se hezky propojí s protlakem, šťávou i vůní uzeného.
