Vepřenky s cibulí na chlebu s hořčicí jsou jedna z těch svačinek, které si pamatujete celý život. Mleté vepřové maso smíchané se starším rohlíkem, paprikou a pepřem, osmažené dozlatova na sádle – a podávané na plátku domácího bramborového chleba s pořádnou vrstvou hořčice a syrové cibule. Recept je jednoduchý, surovin minimum, výsledek ale překvapí i ty, kdo vepřenky dosud znali jen z bufetu.

Cuketové karbanátky jsou přesně ten typ oběda, který vypadá nenápadně, ale na talíři udělá víc práce, než by člověk čekal. Když se do nastrouhané cukety přidá hermelín, trochu česneku a jarní cibulka, vznikne jídlo, které je syté, ale nepůsobí těžce. S vařenými bramborami, tatarkou a obyčejným okurkovým salátem je z toho poctivý domácí oběd bez velkého divadla.

Zavařené lečo je přesně ten typ domácí zásoby, který v srpnu dává smysl a v lednu dělá radost. Když je hodně paprik a rajčat, byla by skoro škoda nechat je jen tak odejít po ose salát–omáčka–kompost.

Bramboráky patří k těm jídlům, která vypadají jednoduše, ale výsledek se recept od receptu liší jako noc a den. Klíč ke skutečně křupavé kůrce přitom tkví v jediné záměně – pšeničnou mouku nahraďte bramborovým škrobem a rozdíl poznáte na první sousto.

Masovo-zeleninová pomazánka patří přesně k těm receptům, které si schovávám na období, kdy je potřeba mít po ruce něco sytého, praktického a hotového skoro bez přemýšlení. Dělám ji z mletého masa, cibule, česneku a zeleninové směsi ve stylu lutenice, díky které je krásně šťavnatá a skvěle chutná na topinkách, chlebu i s těstovinami.

Když po obědě zůstane pečené maso, trochu zelí, pár knedlíků a v pekáči výpek, u nás doma je jasno. Přijde na řadu čmochyáda – obyčejná, teplá a poctivá večeře ze zbytků, která se jen promíchá a zapeče v jednom pekáči. Právě výpek a spojení masa se zelím dělají z téhle skromné směsi jídlo, na které se druhý den těšíme skoro víc než na původní oběd.

Lečo nemusí být jen sklenička ze spíže. Tohle je poctivá verze s oloupanými špekáčky, paprikami al dente a zvlášť usmaženými vajíčky na másle – a podává se s čerstvým chlebem.

Fazolový guláš patří mezi ta jídla, která se hodí ve chvíli, kdy chci uvařit něco poctivého z obyčejných surovin a mít vystaráno i na druhý den. U nás doma ho dělám s pikantní klobásou, trochou rajského protlaku a vodou z uvařených fazolí, díky které má plnější chuť i hezkou barvu.

Když potřebuji k pečenému masu nebo karbanátkům rychlou a levnou přílohu, často skončím právě u rajčatového zelí. Dělám ho z obyčejného hlávkového zelí, rajčatového protlaku a cibule, takže není potřeba nic složitého shánět. Má příjemně sladkokyselou chuť, hezkou barvu a díky mouce bez bílé klasiky se dá udělat i o něco lehčí.

Když se doma chystá pajšl, je to u nás vždycky spíš víkendová záležitost než rychlá večeře po práci. Vepřové vnitřnosti na smetaně dělám z plíček, srdce a malého kousku jater, vařených s kořenovou zeleninou a kořením, a právě to dává omáčce její plnou, starosvětskou chuť. Je to poctivé jídlo, které chce trochu času, ale odmění se talířem, na který se nezapomíná.

Půlka cukety v lednici, pár brambor a trocha šunky – a najednou máte základ pro vydatný slaný dort, který překvapí i ty, kdo nečekali nic extra. Cuketa je přitom mnohem víc než jen výplň: jde o zeleninu plnou vody, vitamínů a vlákniny, která náplni dodá objem bez zbytečných kalorií.

Třináct kilo kuřecího masa, pět kilo mrkve, čtyři hlávky zelí a patnáct kilo jasmínové rýže. To byl náš tábor. Recept na kuřecí čínu, který zvládnete ve třech – nebo klidně sami doma pro rodinu.