Když se u nás doma vaří koprovka s houskovým knedlíkem, na talíři musí být i poctivý plátek hovězího. Právě tahle sestava mi připadá jako stará dobrá česká klasika, která nestojí na zkratkách, ale na pomalu taženém vývaru, máslové jíšce a pořádné hrsti kopru. Zastřené vejce přidávám někdy navrch, ale samotné vařené vejce ke knedlíku u mě zkrátka neprojde.

Tokáň je za mě jedno z těch jídel, která vypadají obyčejně, ale na talíři udělají víc práce než kdejaká složitost. Vepřová plec, cibule do tmava, paprika, trochu vína a k tomu špecle, které jsou hotové dřív, než si stihnete rozmyslet, jestli jste měli dát raději rýži.

Okurkový salát s podmáslím je přesně ten typ jídla, který zachrání horký den i těžší oběd. Je hotový za chvíli, stojí pár korun a když se nepřežene s vodou z okurek, je to poctivá miska, ne utopená vzpomínka na školní jídelnu.

Dršťková polévka je pro mě jedna z těch jídel, která buď milujete, nebo se jim obloukem vyhýbáte. Já patřím do první skupiny a tenhle recept, který dělám přesně tak, jak mě naučila maminka, je důvod proč.

Těstoviny s gothajským salámem, opečenými párky, vajíčkem a cibulovou natí jsou večeře, která se uvaří dřív, než se stihne ohřát trouba. Stačí jedna pánev, pár surovin z lednice a výsledek zmizí z talíře dřív, než se nadějete.

Strouhání brambor patří k těm kuchyňským úkonům, které nikdo nemá rád. Bolí z toho zápěstí, struhadlo se špatně myje a prsty jsou v permanentním ohrožení. Existuje ale rychlejší cesta – syrové brambory lze zpracovat přes mlýnek na maso nebo nakrájet a rozmixovat, přičemž výsledná hmota se chová velmi podobně jako ta nastrouhaná.

Vajíčkový salát si pamatuji hlavně z obložených chlebíčků, které zmizely dřív, než se donesl druhý tác. Je to přesně ten typ jídla, který nevypadá složitě – a také není – ale jednu věc si pohlídat musíte: nepřehnat to s majonézou a neudělat z něj bledou kaši. Když zůstanou kostičky vajec i okurek pěkně znatelné, chutná mnohem líp a na pečivu drží tak, jak má.

Kuřecí masová směs se zeleninou a rýží je přesně ten typ oběda, který člověk vaří ve chvíli, kdy nechce stát hodinu u sporáku, ale zároveň nemá chuť odbýt to rohlíkem. Je hotová poměrně rychle, suroviny nejsou nijak exotické a dá se upravit podle toho, co zrovna čeká v lednici nebo mrazáku.

Plněné bramborové knedlíky se zelím patří k jídlům, která nevypadají složitě, ale umí se vzepřít, když člověk uspěchá těsto. Tady je to jednoduché: brambory uvařit ve slupce, nechat pořádně vychladnout a teprve pak se pustit do strouhání a tvarování.

Vepřová žebra si zaslouží víc než jen položit na plech a zapomenout na ně. Technika pečení na stojáka – kdy se žebra stočí do šneku, kost na kost, a pomalou cestou si dojdou pro svou nejlepší verzi – dává výsledek, který vypadá jako dort a chutná ještě líp. Maso se samo odděluje od kosti, šťáva zůstává uvnitř a z vnějšku se udělá kůrčička, na kterou se nezapomíná. Recept není složitý, ale chce trochu trpělivosti.

Vypadá to skromně, ale na talíři to funguje až překvapivě dobře. Studentský řízek z gothaje dělám ve chvíli, kdy chci rychlou teplou večeři z obyčejných surovin, a letní bramborový salát se slaninou, cibulí a jemně kyselou zálivkou mu dodá přesně to, co potřebuje. S tatarkou je to stará dobrá kombinace, která má pořád co nabídnout.

Sauerbraten je německá obdoba naší svíčkové – jenže s výrazně kyselejší omáčkou, rozinkami a perníkem místo smetany. Hovězí maso se marinuje celé dny v octovém nálevu s kořením a zeleninou, pak se pomalu peče na červeném víně. Výsledkem je maso měkké až na vlákno a omáčka s nečekaně komplexní chutí.